Velký prorok a nevyužitá příležitost

13. listopad 2006

Dobré příběhy jsou bohatstvím, ukrývajícím moudrost a poznání. Umět vyprávět příhody a historky a transformovat velké epické celky do srozumitelného podání znamená kouzlit, poodkrýt tajemství, ukázat hloubku za zdánlivě nehybnou hladinou bez ekvilibristických triků, dát zaznít skutečnosti a poslání v ní ukrytému. Pokud ale čarovná hudba nezazní, znamená to, že příběh své hloubky neotevřel. A to je vždy škoda.

Petr Plaňanský (nar. 1966), technický redaktor nakladatelství Návrat domů, mimo jiné též spolupracovník Českého rozhlasu Plzeň, si vybral velký příběh dávné historie, konkrétní osobnost, jejíž život poskytuje nejen obrovské napětí, ale také je zdrojem obdivu a poučení.

Pod přízviskem Tišbejský se skrývá biblická postava tzv. velkého proroka Eliáše, počítaného k největším prorokům židovským a zároveň k významným postavám křesťanského světa.

Zásadní moment Eliášova života je napínavý i symbolický: víru, kterou Židé přijali od Mojžíše a kterou v těžkých dobách ztratili, prorok Eliáš obnovil. Po dlouhotrvajícím období sucha navrhl podivný zápas na hoře zvané Karmel. Odehrál se mezi ním, věrným izraelského Hospodina a pohanskými kněžími, přívrženci boha Baala. Eliáš sám proti stovkám modloslužebníků. Šlo o zapálení připravené oběti a přivolání deště. Pohanští kněží podle svého obyčeje křičeli, zraňovali se na těle meči a oštěpy, ale obětní hranici nezapálili. Eliáš se vroucně modlil. Silou jeho prosby spadl z nebe oheň a zapálil obětiště. Následně také přišel dlouho očekávaný déšť. Tak zachránil Eliáš v židovském národě víru.

I když toto je ústřední příběh, kterým je obvykle prorok Eliáš známý, jeho pohnutý život naplnilo i mnoho dalších dobrodružství. Dramatický útěk před zlobou královny Jezábel, samota v úkrytu na poušti, vzkříšení zemřelého syna ženy, která se o něj v nouzi postarala. A také závěr prorokova života, kdy opouští svého žáka Elíšu v ohnivém voze.

Prorok Eliáš na novgorodské ikoně z 15. století

Pravdou je, že takto vypočítány mají jednotlivé historky svoji základní dramatičnost a důležitost pro toho, kdo zná jejich kontext a rozumí poslání, které v sobě skrývají. Pro čtenáře neznalého zůstanou jen podivným a málo srozumitelným vyprávěním. Právě úkolem autora je alespoň nastínit, co vše mohou příběhy obsahovat. Že může jít o věčný zápas člověka s tím, co ho přesahuje. Že vždy jde také o utkání člověka se sebou samým, s vlastní odvahou a odhodlaností, poslušností, pokorou a nezdolností.

Petr Plaňanský ale ve své knize bohužel neusiluje o postižení vnitřního boje člověka vystaveného krajním a mezním situacím, rozhodnutím, v nichž závisí život jeho i jeho blízkých na tom, zda jednoduše uvěří, vystoupí, promluví. Autor zůstal v prostoru biblického příběhu poslušně a důsledně. Neodchýlil se od popisu, nepokusil se o interpretaci, ani o nastínění psychologických pohnutek postavy. Možnost pozitivní fabulace zůstala nevyužitá. Převyprávěl Eliášův příběh tak, že oproti biblické předloze se nedozvíme o mnoho více. Autor nabízí své vyprávění zajisté upřímně. Zůstal však jen na ploše, u popisu. Nenašel rozměr ani hloubku, tón ani záblesk.

Petr Plaňanský, Tišbejský, Návrat domů, Praha 2006, str. 104.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.