Václav Jamek: Literatura mě zajímá především jako dobrodružství

Václav Jamek (1949) je spisovatel dvojjazyčný, píše česky i francouzsky. Francouzštinu si osvojil během studia na Carnotově lyceu v Dijonu během 60. let minulého století – ano, v téže instituci, kde svého času studovali například i Jiří Voskovec nebo Václav Černý. Ve studiu francouzského jazyka a literatury, k nimž přidal i psychologii, pak pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po vysokoškolských studiích působil jako redaktor v nakladatelství Academia a především v už legendárním Odeonu, kde osm let redigoval překlady z francouzské literatury.

Podobně jako řada dalších humanitně vzdělaných a jazykově vybavených odborníků pak v nových společenských poměrech vstoupil do diplomatických služeb a ve druhé polovině devadesátých let se stal kulturním radou velvyslanectví ČR v Paříži. Jeho další profesní dráha je spojena s pražskou filozofickou fakultou, kde přednášel francouzskou literaturu.

Francouzština pro něho byla v normalizační době svobodným vnitřním světem, bariérou proti domácí skutečnosti. Svou první vytištěnou knihu, esej Traktát o chatrných divech, také napsal francouzsky a vydal ve Francii. Získal za ni v roce 1989 významné tamní ocenění Prix Médicis essay.

Ve svobodných poměrech pak doma vydal mj. existenciálně laděnou sbírku básní Surový stav, esejistickou práci Krkavčí múza, výbor studií a esejů Duch v plné práci, oceněný roku 2004 Cenou Toma Stopparda,či úvahy o současném stavu jazykové kultury (původně vycházející v Literárních novinách) O patřičnosti v jazyce. Jedna tvořící a publikující osobnost však Václavu Jamkovi nestačí: svou stránku milující grotesku, ironii, perzifláž a myšlenkovou i jazykovou hravost – které se promítají takřka v celém jeho díle – osamostatnil v jím vytvořené osobě Eberhardta Hauptbahnofa, básníka českého, pod jehož jménem vydal Knihu básňů převeršovnou, již vlastnodušně protrpěl a v řeč svázal E.H., básník český, a Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští.

Václav Jamek je také vynikající překladatel. Z titulů, které zprostředkoval českým čtenářům, jmenujme alespoň knihu Henriho Michauxe Prostor uvnitř, za jejíž převod obdržel překladatelskou Jungmannovu cenu. V současné době pracuje na překladu Montaignových esejů, na pražské filozofické fakultě vede seminář „Zkoumání literárního překladu“ a píše fejetony na společenská témata pro periodikum Listy.

Námětů k rozhovoru s Václavem Jamkem – jehož ostatně posluchači Vltavy znají z leckterých našich pořadů – se nabízelo mnohem víc, než bylo možné v Telefonotéce probrat. Nezapomněli jsme na jeho postřehy o Francii a Francouzích, na úvahy o překládání či názor na tzv. „české plebejství“.