V 90. letech mohli ještě uralští spisovatelé kritizovat politiku, dneska už ne
Udmurti, Mordvinové nebo Komijci. Už jste o nich někdy slyšeli? Je překvapivé, jak málo se ví, nejen u nás, o evropských nejvýchodnějších menšinách. Přitom má jejich literatura i dějiny co nabídnout. Hosty ArtCafé byli baltista Michal Kovář a hungarista Jiří Novák, v jehož překladu právě vyšla kniha jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších udmurtských spisovatelů.
Ugrofinské, obecněji uralské národy mají po vzoru Finů svou hrdinskou epiku a po vzoru Estonců a Maďarů hledají inspiraci v kultuře a dějinách celé Evropy. Rusové se k nim nechtějí znát a přitom se zdá, jako by byly ruským podvědomím, píše helsinský spisovatel Ville Ropponen ve svém eseji Uralské okno. Nejsilnějším jazykem v oblasti je udmurtština se zhruba šesti sty tisíci mluvčích a Udmurti mají jako jedni z mála uralských menšin v rámci Ruské federace samostatnou republiku.
„Uchvátila mě ta barvitost. Udmurtsko je neuvěřitelné krásná země, plná lesů, řek a kopečků. Když člověk vnímá tamější přírodu a její duše poschovávané ve všech jejích částech, cítí, jak se ho ta země zblízka dotýká,“ vzpomíná na své cesty do Udmurtska hungarista Jiří Novák. K udmurtštině se dostal díky zažloutlému lístku na chodbě fakulty lákajícímu na letní školu tohoto menšinového jazyka.
Je to součást evropské civilizace a zároveň její periferie.
Michal Kovář
V Česku nedávno vyšla, právě v Novákově překladu, novela oceňovaného udmurtského spisovatele Vjačeslava Ar-Sergiho nazvaná Iževské noci. Kniha s thrillerovou zápletkou přenáší čtenáře do hlavního města Udmurtské republiky Iževsku 90. let a jeho mafiánského polosvěta. Autor, který častěji než prózu píše básně, získal titul národního spisovatele Udmurské republiky. Publikuje napůl v ruštině a napůl v udmurtštině a psaní je jeho hlavním zdrojem příjmů. Jak ale upozorňuje překladatel Novák, Ar-Sergiho živí především komerční psaní. „Ar-Sergi je solitér s obrovským charismatem, který ví, jak se v kultuře a literatuře pohybovat. Cestu si vyšlapal sám,“ dodává.
Kam dál po rozpadu Sovětského svazu
Pro celou menšinovou uralskou oblast je v literatuře typický návrat do minulosti. „Menšinové národy Ruska nemají dneska nic jiného než minulost,“ popisuje baltista Michal Kovář a doplňuje: „Na konci 80. let vznikl v Estonsku směr nazývaný etnofuturismus se silným politickým programem. Tento směr propojuje průniky do minulosti s přesahem do budoucnosti. Etnofuturismus se pak postupně rozšířil do oblastí bývalého Sovětského svazu obývaných menšinovými Uralci.“ Novák ho doplňuje: „Je to reakce generace na rozpad Sovětského svazu, kdy starý pořádek zmizel a nastal chaos spojovaný s moderním městem.“
Menšinové národy Ruska nemají dneska nic jiného než minulost.
Michal Kovář
Místo dřívější společenské a politické kritiky dnešní uralští spisovatelé upozorňují ve svých dílech třeba na zdevastované životní prostředí. „Mnohé uralské menšinové národy žijí v oblastech s velkým nerostným bohatstvím. Těžení, které tam probíhá už několik desítek let, dovedlo krajinu k ekologické katastrofě a do rekultivace se vrací jen málo peněz,“ konstatuje Kovář.
Jaké autonomii se těší uralské menšiny a mají šanci přežít jejich jazyky? Poslechněte si celé ArtCafé, v němž hudební dramaturg Petr Dorůžka komentoval nejnovější vydání Evrospkého žebříčku world music, zde:
Související
-
Děti tundry musí měnit divokou přírodu za lavice v ruských školách
Narodily se v severoruské tundře, od malička umějí lovit a se svými rodiči žít v divoké a drsné přírodě. Děti patřící k původnímu severskému etniku Něnců by své ruské i evropské vrstevníky mohly ledasčemu přiučit. I ony se ale musejí podřídit pravidlům moderní společnosti a volnost přírody úderem sedmých narozenin vyměnit za školní lavice. Jak se s životem v klasické ruské škole vyrovnávají, zjišťovala zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová.
-
Křísení vlastních tradic jde Marijcům ztuha
Přízvisko "Země lesů a jezer" si asi většina z nás spojuje především s Finskem. Nyní se však nevydáme do Skandinávie, nýbrž do malé ruské republiky s tajemným názve...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
