V 90. letech mohli ještě uralští spisovatelé kritizovat politiku, dneska už ne

Ugrofinské, obecněji uralské národy mají po vzoru Finů svou hrdinskou epiku a po vzoru Estonců a Maďarů hledají inspiraci v kultuře a dějinách celé Evropy. Rusové se k nim nechtějí znát a přitom se zdá, jako by byly ruským podvědomím, píše helsinský spisovatel Ville Ropponen ve svém eseji Uralské okno. Nejsilnějším jazykem v oblasti je udmurtština se zhruba šesti sty tisíci mluvčích a Udmurti mají jako jedni z mála uralských menšin v rámci Ruské federace samostatnou republiku.

Udmurtská krajina|foto: pxhere,CC0 Public domain,©

„Uchvátila mě ta barvitost. Udmurtsko je neuvěřitelné krásná země, plná lesů, řek a kopečků. Když člověk vnímá tamější přírodu a její duše poschovávané ve všech jejích částech, cítí, jak se ho ta země zblízka dotýká,“ vzpomíná na své cesty do Udmurtska hungarista Jiří Novák. K udmurtštině se dostal díky zažloutlému lístku na chodbě fakulty lákajícímu na letní školu tohoto menšinového jazyka.

Je to součást evropské civilizace a zároveň její periferie.
Michal Kovář

V Česku nedávno vyšla, právě v Novákově překladu, novela oceňovaného udmurtského spisovatele Vjačeslava Ar-Sergiho nazvaná Iževské noci. Kniha s thrillerovou zápletkou přenáší čtenáře do hlavního města Udmurtské republiky Iževsku 90. let a jeho mafiánského polosvěta. Autor, který častěji než prózu píše básně, získal titul národního spisovatele Udmurské republiky. Publikuje napůl v ruštině a napůl v udmurtštině a psaní je jeho hlavním zdrojem příjmů. Jak ale upozorňuje překladatel Novák, Ar-Sergiho živí především komerční psaní. „Ar-Sergi je solitér s obrovským charismatem, který ví, jak se v kultuře a literatuře pohybovat. Cestu si vyšlapal sám,“ dodává. 

Kam dál po rozpadu Sovětského svazu

Pro celou menšinovou uralskou oblast je v literatuře typický návrat do minulosti. „Menšinové národy Ruska nemají dneska nic jiného než minulost,“ popisuje baltista Michal Kovář a doplňuje: „Na konci 80. let vznikl v Estonsku směr nazývaný etnofuturismus se silným politickým programem. Tento směr propojuje průniky do minulosti s přesahem do budoucnosti. Etnofuturismus se pak postupně rozšířil do oblastí bývalého Sovětského svazu obývaných menšinovými Uralci.“ Novák ho doplňuje: „Je to reakce generace na rozpad Sovětského svazu, kdy starý pořádek zmizel a nastal chaos spojovaný s moderním městem.“

Menšinové národy Ruska nemají dneska nic jiného než minulost.
Michal Kovář

Místo dřívější společenské a politické kritiky dnešní uralští spisovatelé upozorňují ve svých dílech třeba na zdevastované životní prostředí. „Mnohé uralské menšinové národy žijí v oblastech s velkým nerostným bohatstvím. Těžení, které tam probíhá už několik desítek let, dovedlo krajinu k ekologické katastrofě a do rekultivace se vrací jen málo peněz,“ konstatuje Kovář. 

Jaké autonomii se těší uralské menšiny a mají šanci přežít jejich jazyky? Poslechněte si celé ArtCafé, v němž hudební dramaturg Petr Dorůžka komentoval nejnovější vydání Evrospkého žebříčku world music, zde: