Těším se z každého nově poznaného člověka
Naďu Konvalinkovou jistě dobře známe z jejích divadelních, filmových i televizních rolí. Hrála princezny i maminky, většinou v komediích, kam svým hereckým typem zapadla. Herečka, která v současnosti hraje většinou na zájezdech a v agenturních představeních, v pražských divadlech ABC a Bez zábradlí a pravidelně také vystupuje v rozhlase a na televizní obrazovce, má dar rozesmávat. Ale jaké hvězdy osvětlují její cestu životem, to asi příliš netušíme. Mohlo by být zajímavé to zjistit, že? Tak se na tu cestu vedenou podle aspektů horoskopu podívejme:
Planeta Merkur ve znamení Býka v trigonu na Lunu ve znamení Panny: V životě vycházíte z pevně zakořeněných názorů, vaše myšlení je založeno na rozumnosti a logice. Často přijímáte od lidí všeobecné sympatie, k samotné práci na veřejnosti jste si ale musela najít cestu. Ve svém povolání využíváte skvělé paměti, která je vám dána, a zároveň disciplinovanosti, díky níž se můžete z práce radovat. Nejradši odpočíváte v přírodě, která vám umožňuje nabírat sílu a energii.
Řídíte se v životě častěji rozumem, nebo intuicí?
Dám spíš na intuici. Mám různá tušení a předtuchy, během let jsem se jim naučila věřit. Například jednou jsem mířila ke svému bytu a měla jsem pocit úzkosti. Přišla jsem domů a byli jsme vykradeni. Vždy když někam jedu, tak sama sebe sleduji, jestli ten pocit ve mně je a jaký je. Pocit svíravosti mám naštěstí málokdy.
Nacházela jste si ke svému povolání cestu postupně, nebo jste už věděla odmala, že chcete být herečkou?
Nevěděla. Měla jsem sklon k recitování básniček, když jsme měli ve škole literaturu, učitelé mě nechávali předčítat. Chodila jsem do lidové školy umění, obdivovala jsem herce, milovala jsem divadlo. Ale nenapadlo mě, že bych sama mohla být herečkou. Až když jsem přišla na gymnázium Jana Nerudy, dostala jsem se do dramatického kroužku, který vedl pan profesor Ladislav Novotný. Poprvé jsem přičichla k tomu, co to znamená stát na jevišti. Když jsem pak maturovala, rozhodla jsem se pro zkoušky na divadelní fakultu. Vzali mě hned napoprvé. Myslím si, že spíš kvůli mému typu naivky, kterých je vždy u divadla málo. Můj talent, jelikož jsem trémistka, byl pak takový upozaděný, až léty se trochu víc rozvíjí. S tou pamětí jste mě překvapil, myslela jsem si, že ji léty mám tolik vycvičenou, a já to mám přímo ve hvězdách, což je úžasné!
Jste jako herečka disciplinovaná, do jaké míry podléháte spontánním nápadům?
Většinou jsem disciplinovaná. Jsou komedie, které jsou tak dobře napsány, že rozmělnit je nějakým svým šprýmem by byla škoda. Napadá mě Oscar Wilde, teď hrajeme v divadle ABC jeho hru Jak je důležité míti Filipa, já hraji lady Bracknellovou. Jeho text je tak dokonale vtipný a věty tak přesně poskládány, že změnit jakékoli slovíčko by byla škoda. Já jsem se ho musela dokonale nadřít, aby ve mně fungoval tak trochu jako automat. Ale když si člověk hraní v té postavě užije, tak se cítí nádherně. Ale samozřejmě jsou taky hry, ve kterých se dá improvizovat dobře. Hrajeme například v Divadle Bez zábradlí hru pana Kishona Byl to pták aneb Romeo a Julie po třiceti letech spolu s Oldřichem Kaiserem a Davidem Suchařípou. Jde o fikci o tom, jak by manželství Romea a Julie vypadalo po těch třiceti letech, kdyby nespáchali sebevraždu. Hraji tam Julii, taky stoletou chůvu Juliinu, nebo jejich čtrnáctiletou dceru Lukrécii. Olda hraje Romea a taky mnicha Vavřince a David hraje pana Shakespeara, který se rozčílí z jejich manželských hádek, vstane z hrobu a znovu je chce zabít. Kluci na několika místech inscenace začali improvizovat a já se v těch vodách taky malinko snažím přizpůsobit, přestože mi to není vlastní, nejsem v improvizaci doma. Když člověk v těch chvílích jedná sám za sebe, je to daleko těžší, protože musí uvěřit, že je toho schopen. Když jsem kdysi odešla z pevného angažmá v MDP na "volnou nohu", živil mě částečně dabing, ale taky jsem začala jezdit po různých besedách s diváky. Jednou, to bylo v Klatovech, jsem měla velkou trému a cítila jsem se na jevišti opuštěná, ale když jsem vyzvala diváky, aby se ptali, tak ze mě vše spadlo, protože začali přirozeně reagovat. Tím, že besedy v současnosti děláme často, například s Květuškou Fialovou, tak jsem se ostřílela, že už celkem v takové improvizaci doma jsem.
Relaxujete opravdu nejradši v přírodě?
Máme na Dobříšsku chalupu, lesy okolo ní mám ráda a procházím se po nich často s dvěma našimi pejsky. Ale vůbec nejvíc miluji moře, je to má láska a touha, a já se snažím každé prázdniny ušetřit, vyrazit za sluníčkem a plavat a plavat. Teď jsem si dokonce udělala potápěčský kurz. Těším se, až pojedu lodí a pod mořem objevím nový svět.
Výrazně postavená Venuše ve znamení Blíženců, ale v kvadratuře na Lunu ve znamení Panny: Už od mládí byl váš život velmi ovlivňován city, měla jste a máte nadání pro poezii a rytmický pohyb. Vaše dobrá nálada k vám přitahuje ostatní lidi, se kterými jste ráda duševně spojená. Kvůli lásce k pravdě nemáte ráda nečestné jednání. Potíže vám dělají jen vrtochy vaše a vašich blízkých. Vždy budete obklopena mladými lidmi.
Jaký máte vztah k poezii a literatuře vůbec? A co jiná múzická umění?
Jakmile jsem se naučila číst, stala se ze mě vášnivá čtenářka. Pamatuji si, že vždy, když mi babička zhasla v pokoji, rozsvítila jsem si baterku a pod peřinou četla. Nejdříve šlo o pohádky, pak o dívčí literaturu, ráda jsem četla Karla Maye a vůbec dobrodružnou literaturu a potom, jako větší, jsem přešla na Steinbecka, Remarqua a další. Myslím si, že jde o úžasné dobrodružství, číst knížky. Teď jsem ale časově velice vytížená, živí mě zájezdy s divadlem, odpoledne sedám do auta a odjíždím pryč z Prahy. Ale jezdit po naší krásné zemi je taky úžasné, mám možnost sledovat, jak městečka a vesničky dostávají nový kabát, všude jsou opravené kostelíčky a staví se nová divadla, mám radost, že jsem u toho. Ale kvůli cestování čas na to čtení nemám, protože se často vracím domů v noci. Ale soustředím si během roku všechny knížky, které dostanu nebo nakoupím, vezmu si je na prázdniny, v moři plavu a pak vlastně jen ležím v knížkách.
Odkud se podle vás bere u lidí špatná a dobrá nálada? Co vám dělá radost? A co starost?
Největší starostí jsou samozřejmě děti. Myslím si, že bych měla úplně odstřihnout dcerce Karolínce pupeční šňůru, protože je jí 21 let a je vlastně dospělá a samostatná, ale člověku to nedá. Ale jde vlastně i o radost, když se jí něco povede, tak jde pro mě o dvojnásobně šťastný pocit. Pak mi samozřejmě dělá starost, v jaké situaci se naše planeta ocitá, všude je hodně násilí a agresivity. Vlastně je toho tolik a line se to ze všech médií, až si myslím, že je čas to zastavit. Stačí opravdu maličkosti, denně třeba poslat úsměv na někoho cizího a jen tím ho potěšit. Když se ty maličkosti sečtou, pak to bude velká radost. Pokud by všichni takto přemýšleli a nekupovali by časopisy vyzařující negaci, bylo by lépe.
Kým býváte nejradši obklopena?
Těším se z každého nově poznaného člověka. Samozřejmě, v našem oboru máme zúžený prostor, když zkouším v divadle, tak jsou to herci, které poznávám, v rozhlase a televizi jsou to zase kolegové. Když jsem se teď dostala mezi potápěče, tak se ten okruh zase rozšířil. Myslím si, že by se člověk celý život měl setkávat a dostat se úplně někam jinam, do jiných sfér, aby jeho přehled a rozhled byl co nejširší. Nedávno jsem například byla na takovém duchovním setkání u matky Lasany ve Vlčím Poli u Sobotky. Ona je takzvaný lavator, třeba jako Saí Bába v Indii. Takoví lidé bývají sesíláni na zem, když je to s planetou skutečně těžké. Jsou naplněni boží láskou a okolo sebe ji šíří. Tam jsem se setkala s řadou mladých lidí, přijeli i z ciziny, z USA, z Austrálie, Německa, Švédska. Matka Lasana léčí pohledem a dává lidem spoustu energie, síly a lásky. Myslím si, že kdo má zájem, tak si k takovým lidem a věcem cestu najde.
Planeta Merkur ve znamení Býka v konjunkci s Martem a v sextilu na Urana ve znamení Raka: Ze svých činností máte radost, ostatní ale někdy nepozorují, jak jste k sobě a ke své práci kritická. Ráda ji rozebíráte, abyste příště byla spokojenější. Při vašem smyslu pro humor a satiru vám není vzdálený ani určitý nadhled. Jste pohotová a spoustu věcí v životě jste udělala díky svému nadšení, přesto ráda zůstáváte oběma nohama na zemi.
Jste sebekritický typ člověka, analyzujete svou práci kvůli osobní spokojenosti?
Každý se musí sledovat a musí svou práci neustále zkoumat, jestli je neustále lepší. Taky se ráda konfrontuji s kolegy, například jsme měli nedávno v Branickém divadle premiéru hry Toníčka Procházky S tvojí dcerou ne, kterou sám režíroval. Hraji v inscenaci učitelku mateřské školky a manželku bankovního úředníka, kterého ztvárňuje Petr Nárožný. Petrova role je košatější a já v podstatě jen reaguji na něho, nemám pro sebe moc prostoru a tím víc se snažím, aby to bylo co nejlepší. Při generálce se na nás byla podívat jedna kolegyně, Marika Procházková, s níž jsem měla možnost svou roli konzultovat. Moc mi pomohla tím, co mi řekla, a že její oko bylo ještě jiné oko než režisérovo. Šlo v podstatě o drobnosti, které mně ale tu figuru dotáhly tak, aby v inscenaci fungovala co nejlíp. Pokaždé, když mám na představení kamarády, tak se jich potom ptám, co by se dalo vylepšit. Práce na sobě je pro člověka myslím velmi důležitá.
Měla jste vždy satirické a komediální sklony?
Naše rodina je pověstná svým smyslem pro humor, ten jsme zdědily po našem dědečkovi Josefu Zvěřinovi. Byl to přírodní Louis de Funés, zažili jsme s ním neuvěřitelnou legraci. My jsme tři sestry, a kdysi, když jsme se ještě s maminkou a strýčkem Pepou, jejím bratrem, setkali, tak jsme se neuvěřitelně nasmáli, což nám se sestrami vydrželo. Myslím si, že smích a úsměv život ozdravuje.
Stojíte ráda oběma nohama na zemi? Pro co jste se dokázala a dokážete nadchnout?
Myslím si, že je nutné stát oběma nohama na zemi. Člověk si může snít, může být romantik, prostě si tak létat, ale kontinuita se zemí je důležitá, aby člověk v životě obstál.
Planeta Jupiter ve znamení Ryb v opozici na Saturn ve znamení Panny: Máte v sobě altruistické sklony a smysl pro vnímavost, což je dobré. Ale někdo se v minulosti možná snažil tento prvek vaší povahy využít. To vás pak dovedlo k určitým melancholickým náladám a rozčarování, což jste byla schopná vyrovnat svým optimistickým naladěním. Občas proto děkujete osudu za kvalitní přátele.
Co si myslíte o tom, když někdo využije dobrosrdečnosti druhého člověka? Jak by se to mělo hodnotit?
V každém případě si myslím, že se mu to vrátí. Boží mlýny, na které věřím pevně, melou pomalu, ale jistě. Skutečně, když mi někdo ublížil zásadně a poranil mě hluboce, tak jsem někdy ani nemohla vidět, jak se mu to vracelo. Vůbec jsem mu to nepřála. Myslím si, že by si to každý měl uvědomit, že co se nelíbí jemu, nemá činit druhým. Pak se taky spousta věcí zlepší, když si uvědomí, že dělá to a to špatně, že se to může vrátit mnohonásobně.
Děkujete osudu za kvalitní a dobré přátele?
Děkuji. Mám jich dost. Během let jejich řady prořídly, ale taková stabilní pětka přátel zůstává. A nevadí, že se třeba často nevidíme. I když se pět let neozvou, tak se potom třeba potkáme a jsme přesně tam, kde jsme před lety zůstali, nit se mezi námi nepřetrhla. Přátelství pořád funguje a vím, že kdykoliv bych potřebovala, můžu jim vždy zavolat.
Sextil mezi planetou Neptun ve znamení Vah a Plutem ve znamení Lva: Vaše rozumnost byla vždy ovlivňována poetičností, oduševnělý temperament se občas vznáší v uměleckých výškách. Bez tvorby a divadla si těžko dokážete představit svůj život, na jevišti cítíte, jaká radost může do člověka vstupovat a vlastně ho i vnitřně měnit.
Necháte se v životě často inspirovat krásou a uměním? Jak se cítíte na jevišti, pozorujete na sobě díky herecké tvorbě změny?
Krása a umění je mojí nedílnou součástí. Musím říct, že každé představení je pro mě, jako když vstoupím do chrámu. Když se otevře opona a v hledišti sedí ty dušičky a těší se na představení, je pro mě velká radost, že mám schopnost jim pak něco sdělit. Rozesmát je i rozplakat, obojí je pro člověka úlevou. Prostě ten dar mám a jsem za něj moc vděčná. Je zajímavé, že na jevišti, i kdyby mě bolel zub nebo noha, veškerá bolest zmizí, je to zázračné. Ke všem kladům, které mi moje profese přináší, můžu přidat i tento.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
