Temně lákavý svět
Málokdy titul inscenace tak přesně pojmenovává podstatu. "Temně lákavý svět" je něco, co se vynořuje pod příjemně upravenou plochou konverzace a vytváří pocit tajemných hloubek. Na repertoár Divadla Komedie přibyla hra mladého německého dramatika Händla Klause v říjnu, a to v režii Kathariny Schmitt, ještě mladší německé dramatičky a režisérky, nedávné absolventky DAMU. Händl Klaus byl za svou hru v anketě odborného prestižního časopisu Theater heute prohlášen "dramatikem roku 2006".
Ústředním motivem inscenace je tajemství, snadno vytušíme zločin. Není to ale hra na detektivy. Tajemství nemusí být odhaleno, událost nemusí být vylovena ze tmy a pojmenována.
Mladá lékařka Corinna (Ivana Uhlířová) se stěhuje z bytu, kde ji na poslední chvíli zastihne pan domácí Hufschmied (Marian Roden). Corinna pečlivě uklidila, dokonce vyměnila vanu. Její partner na ni již čeká v Peru, kam odjíždí pomáhat chudým. Pan Hufschmied u ní ovšem nachází palec uříznutý z lidské nohy, zabavuje jej a odmítá vrátit. Je Corinnin přítel opravdu v Peru?
Inscenace sestává ze tří dialogů mezi třemi postavami, které jsou navzájem těsně provázané. Ve všech třech je něco rostlinného, zvířecího a lidského. Corinnina matka Mechtild (Daniela Kolářová) vášnivě pěstuje květiny a obsáhle hovoří o rostlinných pohybech, tropismech. Všichni úsporným pohybem připomínají stromy nebo rostliny, možná také tak reagují. (Všichni tři herci mají ke statickému projevu blízko.) Jako je třeba podle světla otáčet květináčem, tak sebou postavy navzájem manipulují. Náhle se na sebe vrhají jako zvířata a rvou se o kořist. Jsou lidsky decentní, elegantní a prolhaní. Lžou bytostně a samozřejmě. Téměř veškeré jednání ve hře je slovní. Tím se také události relativizují. Pracuje se s divadelností mluveného slova a s možnými podtexty a dvojsmysly. Koncentrovaný pyl podaný alergikovi může znamenat pokus o vraždu, anebo homeopatický lék. Postavy o sobě stručně podávají přesné informace, ale jejich pomocí skutečnost rozostřují. Režie v tomto směru podtexty podporuje. Potenciálně má každá situace a replika více protichůdných významů, někdy se podaří je sdělit zároveň. Nezanedbatelná je jemná komika, kterou hra nabízí. V textu je markantní nadbytek slova "ano" (jen jím je také naznačen milostný akt mezi Mechtildou a Hufschmiedem). I když - nemiluje Hufschmied Corinnu? Nebo - není jejím neznámým otcem?
Když Mechtilda přijíždí za Hufschmiedem vymáhat doličný prst (pracovně nazvaný "maska z Peru"), tvrdí, že Corinna zemřela při autonehodě. Nevěří jí Hufschmied ani divák. I když je to možná první skutečně pravdivá informace. Smrt hraje v textu obrovskou roli a působí jako princip, esence "temného světa". Krásný je monolog Daniely Kolářové "o zimních hrobech ve Finsku".
Všechny prostředky jsou důsledně minimalistické, a dosahují velkého imaginativního účinku. Scéna je jednoduchá, navržená režisérkou. Diváci sedí na jevišti zády k původnímu hledišti, takže se z Komedie stává strohý intimní prostor. Herci se pohybují po velmi nízkém, lehce nakloněném pódiu. Naoko nesmělý Hufschmied se na něj většinou ani neodváží vstoupit a krouží pod ním. Na horizontu jsou zavěšené posuvné panely, z nichž jeden je průhledný. Korespondují s motivem odkrývání a průzorů: někdo nebo něco se za nimi objevuje. Obě ženy hrají v jednoduchých elegantních šatech, které představují výrazné plochy zvláštně lomených rostlinných barev; Hufschmied má své teritorium vymezené neustále rozepínaným a zapínaným svetrem, který nikdy nesvlékne. Celek je velmi koncentrovanou inscenací, která vtahuje diváka právě tím, že za slovy skrývá mnoho jiného, než jejich význam.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
