Tate Modern – The Tanks a Tino Sehgal: Tyto asociace
Galerie Tate Modern patří k nejpopulárnějším kulturním institucím nejen v britské metropoli, ale i ve světě.
Ročně obdivuje její sbírky i budovu bývalé elektrárny, kde galerie sídlí, téměř pět milionů návštěvníků. Již před šesti lety proto její vedení rozhodlo o velkorysém rozšíření galerie. V letošním roce jsme se dočkali malé „ochutnávky“ nových prostor v podobě krátkodobého zpřístupnění bývalých nádrží na topný olej, přeměněných na sály pro živé umění.
Původní elektrárnu navrhl v roce 1947 architekt sir Giles Gilbert Scott (1880–1960). Muž, který mj. proslul svým designem britských červených telefonních budek. Již v roce 1981 byl ale provoz tepelné elektrárny uzavřen. Naštěstí se nikdo nerozhodl tento skvost průmyslové architektury zbořit, i když to docela vážně hrozilo, takže jej pro své účely mohla v roce 1994 získat Tate Gallery, která již tehdy pociťovala výrazný nedostatek výstavních prostor. Vyhlásila na přestavbu pro účely výtvarného umění veřejnou mezinárodní soutěž, které se zúčastnilo 148 uchazečů. V lednu 1995 byl vyhlášen vítěz – švýcarští architekti Jacques Herzog a Pierre de Meuron. Tento projekt je natolik proslavil, že později dostali například zakázku i na návrh olympijského stadionu v Pekingu, dnes známého jako „ptačí hnízdo“.
Vedení Tate před šesti lety neváhalo a zadalo projekt rozšíření galerie opět osvědčené švýcarské dvojici. Nepokusila se však o „přístavbu“ ve stylu původní elektrárny, ale navrhli zcela originální, futuristickou budovu. Podle svých slov se architekti inspirovali i sumerským zikkuratem, čili Babylonskou věží.
Nová jedenáctipodlažní prosklená budova bude „přilepena“ na jižní část původní elektrárny a mírně ji převýší, takže bude viditelná i ze severního břehu. Komín však zůstane dominantou celé stavby. Bude v ní deset výstavních sálů, šest kaváren, barů a restaurací, multifunkční prostory pro přednášky, projekce a další akce či prodejny s uměleckou literaturou. Na vrcholku bude veřejně přístupná terasa, která umožní jedinečný výhled nejen na panorama severního břehu s katedrálou sv. Pavla, ale třeba i na věž další katedrály v Southwarku, z níž Václav Hollar kdysi kreslil Londýn. Základ budovy budou tvořit původní podzemní nádrže na topný olej.
Projekt v hodnotě 215 miliónů liber, což je srovnatelné s cenou za přestavbu původní elektrárny na galerii, měl být dokončen letos, v době konání olympijských her v Londýně. V roce 2006 se však nepočítalo s vleklou ekonomickou krizí, tok potřebných finančních prostředků se zpomalil... Nový termín dokončení „přístavby“ tak byl proto stanoven, věřme, že definitivně, na rok 2016.
Přesto se příznivci moderního umění letos dočkali alespoň malé „ochutnávky“ nové budovy galerie. Jako jeden z vrcholů kulturní olympiády – London 2012 Festival – byly již v polovině července zpřístupněny podzemní prostory zvané „The Tanks“, protože vznikly z bývalých obřích „tanků“, tedy nádrží na palivo pro elektrárnu.
Ve třech rozměrných sálech se tu koná patnáctitýdenní festival performancí, výtvarných instalací i videoprojekcí. Účastní se ho postupně více než 40 umělců z celého světa, například Ei Arakawa (Japonsko), Jelili Atiku (Nigérie), Nina Beier (Dánsko), Tania Bruguera (Kuba), Boris Charmatz (Francie), Keren Cytter (Izrael), Tina Keane (Británie), Anne Teresa De Keersmaeker (Belgie), Liu Ding (Čína), Jeff Keen (Británie), Anthea Hamilton (Británie), Sung Hwan Kim (Jižní Korea), Rabih Mroué (Libanon), Paulina Olowska (Polsko), Eddie Peake (Británie), Yvonne Rainer (USA), Lis Rhodes (Británie), Aldo Tambellini (USA) a Haegue Yang (Jižní Korea).
Po celou dobu konání akce jsou zdarma k vidění tři nové výtvarné instalace, které vytvořili americká výtvarnice Suzanne Lacy, Londýňanka Lis Rhodes a korejský umělec Sung Hwan Kim.
Sály, jejichž stěny tvoří jen surový neomítnutý beton, což spolu s umělým osvětlením navozuje neobvyklou atmosféru, poskytují skvělý prostor živému umění či nejrůznějším instalacím. Je možné je různě členit, přizpůsobit daným potřebám. Zároveň naznačují, jakým směrem by se měla ubírat prezentace současného umění ve světových galeriích.
Architektoničtí „otci“ Tate Modern poprvé navštívili podzemní prostory Nádrží v 1994, kdy je ředitel Tate Gallery Nicholas Serota se svým týmem prováděl po bývalé elektrárně. „Temný a zlověstný průmyslový svět, který jsme spatřili, byl nesmírně vzrušující, ale měl také svou romantickou stranu, zvláštní příchuť, vůni. Hned od počátku nám bylo jasné, že ,Tanks´ je prostor, který může fungovat ve své původní podobě – na rozdíl od ostatních částí budovy, které se budou muset přizpůsobit klasické galeristice. Nebyla to pouze naše vize a sen, ale i Nicholase a kurátorů,“ vzpomíná jeden z dvojice architektů, Jacques Herzog.
Podle něj „Tanks“ architektonicky připomínají vesmírnou loď, ale je v nich trochu i pocit bunkru či jeskyně, jelikož jsou to podzemní prostory „sochané“ z betonu. „Dávají nepřeberné možnosti k asociacím a rozhodně nejsou prostorem, který očekáváte v tradičním muzeu. Takže nesmíte hodnotit náš přístup jako podlehnutí módním trendům nebo jako alternativu k bílé kostce, ale skutečně jako něco co bylo velice důležitou součástí našeho úplně prvního setkání se starou elektrárnou.
Cokoliv se postaví na tyto pevné základy – věž projektované přístavby – bude zakořeněno v této historii. Cokoliv, co v budoucnu uvidíme nad zemí, vyroste z tohoto jiného podzemního světa, který se povine nahoru. ,Tanks´ nesmíme vnímat jako přístavek nebo křídlo, ale jako kořeny toho, co má přijít. Nejsou pouze doplňkem něčeho, co už existuje, či dekorativním prvkem, ale jsou skutečným základem vize, kterou Tate má,“ říká Jacques Herzog.
S přehlídkou „živého umění“ více než souzní performance Tina Seghala (* 1976, Londýn) nazvaná Tyto asociace, kterou je možné každý den sledovat v sousední Turbínové hale. Tvoří ji skupina dobrovolníků, kteří po obřím katedrálním prostoru Turbínové haly zdánlivě volně pobýhají, ve skutečnosti však podle předem pečlivě připravené choreografie, kterou navrhl londýnský rodák Tino Sehgal, jenž ale dnes žije a tvoří v Berlíně. Občas se účastníci oblečení v civilních šatech – na první pohled nerozeznatelní od návštěvníků galerie – zastaví, i si třeba sednou na podlahu, a někdy také z jejich úst zazní zpěv. Je překvapivé, jak skvělá je v Turbínové hale akustika, sborový zpěv se tu nádherně rozléhá.
Performance Tina Seghala Tyto asociace i přehlídka „živého umění“ v The Tanks je v Tate Modern zdarma přístupná do 28. října 2012.
Tate ModernBanksideLondonSE1 9TG
Tate Modern je zdarma přístupná denně od 10.00 do 18.00, v pátek a v sobotu až do 22.00.
Galerie moderního umění je uzavřena jen o Vánocích. Nejbližší stanice metra:
Southwark (Jubilee Line)
Informace:www.tate.org.uk/modern/
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
