Tajemný kabaret na Petříně

První část večera (noci?) patřila Erbenovi. Přesněji řečeno jeho Svatební košili v netradičním podání. Roli Dívky si mezi sebou podávalo pět dívek, které jinak tvořily chór, ale v závěru i umrlce. Poetičnost i lehce mrazivá hororovitost Erbenova textu byla umocněna jak prostředím Citadely s goticky zubatou zdí, ale i ohni, které byly jediným zdrojem světla. Nejen díky skvělé akustice Citadely, ale i díky školeným hlasům mladých interpretů nemusel divák nijak napínat uši, jak tomu mnohdy při venkovních produkcích bývá, a mohl se plně oddávat jak Erbenovu textu, tak atmosféře okamžiku, který předznamenával hlavní část večera.

Skupinová fotečka Oldstars|foto: Oldstars

Tu v dolní části Citadely tvořil samotný Temný kabaret sestavený ze tří scének staropražského kabaretiéra E. A. Longena "Propast", "Jejich miláček" a "Vabank" v režii Zuzany Malé. Duch stařičkých zakouřených kabaretů se přenesl na čerstvý vzduch, ale atmosféra mu zůstala. Na scéně vyrostl z drobných rekvizit svět první republiky, všude plály ohně, zněla živá harfa (která již svým tvarem dodá místu na tajemnosti) a trubka. A v této atmosféře se hrály výjevy ze života. Tedy přesněji řečeno ze života viděného okem kabaretiéra. Okem zvyklým vše zveličovat, chytat se drobností a vytvářet z nich velké věci. A jak sám název večera naznačil, humor těchto scének byl povětšinou temný, ba mnohdy černý. A místy, přiznejme i červený, neboť taková je barva erotiky, která zněla jako podtón pod některými částmi večera. Podtón nikterak křiklavý ale i přes mládí herců nikterak falešný.

Patrně největšího úspěchu dosáhl prostřední skeč, v němž rodiče adoptují dítě. Chtějí čtyřleté, ale přijede jim patnáctiletý výrostek. Oni se však k němu stále chovají jako ke čtyřletému, zatímco on se jakožto patnáctiletý pokouší o jejich služebnou. Kromě toho, že samotný skeč je výborně napsán, je i skvěle zahrán a dostává po stránce herecké i režijní vše čeho je mu zapotřebí. Ať již jde o tempo, o nadsázku v pojetí starostlivé maminky či o přesné pointování. To však platí o všech třech skečích. Herectví samozřejmě není profesionální, což ovšem kabaretu nevadí, neboť to je žánr, který se zrodil právě z takovýchto hereckých kořenů, byť tvůrců o něco málo starších. Zde však mládí účinkujících přidává lechtivým tématům další rozměr a skeče vyznívají skvěle mimo jiné i díky výborně - a to myslím přímo profesionálně - školeným hlasům těch, kteří prošli Dismanovým souborem.