Tajemný kabaret na Petříně

26. listopad 2005

Citadela hladové zdi na Petříně slouží za dne jako romantické místo pro schůzky milenců, jako příjemná vyhlídka pro petřínské poutníky a tu a tam i jako kulisa nějakému tomu divadlu. Oldstars, tedy sdružení členů a absolventů Dismanova Rozhlasového dětského souboru si však pro svůj Temný kabaret vybrali Citadelu v nočních hodinách, a tedy za tmy.

První část večera (noci?) patřila Erbenovi. Přesněji řečeno jeho Svatební košili v netradičním podání. Roli Dívky si mezi sebou podávalo pět dívek, které jinak tvořily chór, ale v závěru i umrlce. Poetičnost i lehce mrazivá hororovitost Erbenova textu byla umocněna jak prostředím Citadely s goticky zubatou zdí, ale i ohni, které byly jediným zdrojem světla. Nejen díky skvělé akustice Citadely, ale i díky školeným hlasům mladých interpretů nemusel divák nijak napínat uši, jak tomu mnohdy při venkovních produkcích bývá, a mohl se plně oddávat jak Erbenovu textu, tak atmosféře okamžiku, který předznamenával hlavní část večera.

Skupinová fotečka Oldstars

Tu v dolní části Citadely tvořil samotný Temný kabaret sestavený ze tří scének staropražského kabaretiéra E. A. Longena "Propast", "Jejich miláček" a "Vabank" v režii Zuzany Malé. Duch stařičkých zakouřených kabaretů se přenesl na čerstvý vzduch, ale atmosféra mu zůstala. Na scéně vyrostl z drobných rekvizit svět první republiky, všude plály ohně, zněla živá harfa (která již svým tvarem dodá místu na tajemnosti) a trubka. A v této atmosféře se hrály výjevy ze života. Tedy přesněji řečeno ze života viděného okem kabaretiéra. Okem zvyklým vše zveličovat, chytat se drobností a vytvářet z nich velké věci. A jak sám název večera naznačil, humor těchto scének byl povětšinou temný, ba mnohdy černý. A místy, přiznejme i červený, neboť taková je barva erotiky, která zněla jako podtón pod některými částmi večera. Podtón nikterak křiklavý ale i přes mládí herců nikterak falešný.

Patrně největšího úspěchu dosáhl prostřední skeč, v němž rodiče adoptují dítě. Chtějí čtyřleté, ale přijede jim patnáctiletý výrostek. Oni se však k němu stále chovají jako ke čtyřletému, zatímco on se jakožto patnáctiletý pokouší o jejich služebnou. Kromě toho, že samotný skeč je výborně napsán, je i skvěle zahrán a dostává po stránce herecké i režijní vše čeho je mu zapotřebí. Ať již jde o tempo, o nadsázku v pojetí starostlivé maminky či o přesné pointování. To však platí o všech třech skečích. Herectví samozřejmě není profesionální, což ovšem kabaretu nevadí, neboť to je žánr, který se zrodil právě z takovýchto hereckých kořenů, byť tvůrců o něco málo starších. Zde však mládí účinkujících přidává lechtivým tématům další rozměr a skeče vyznívají skvěle mimo jiné i díky výborně - a to myslím přímo profesionálně - školeným hlasům těch, kteří prošli Dismanovým souborem.

autor: Jelena Malostranská
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?