"Ta skotská hra"

Jako absolventskou inscenaci ji pro svůj ročník na Katedře činoherního divadla DAMU vybral herec a pedagog Boris Rösner. Sám ji režíroval už před šesti lety na Pražském hradě a ví, jak je důležité, aby herec v ní byl koncentrovaný a díky celkovému napětí byl schopen sdělovat základní pravdu života, že "to, co je dole, je jako to, co je nahoře - a naopak". Tu provázanost všech věcí a energií si uvědomuje: "Já sám věřím na osud a na té práci bylo vzrušující ukázat tu ztrátu povědomí o tom, co je lidské a co už magické, až nakonec nevíme, co se s námi děje".

Macbeth|foto: Divadlo Disk

Tématem hry je především vztah hlavních postav k moci a jejich konec díky zaslepenosti i vymknutím z přirozenosti lidství. Kdysi se k moci šlo často přes potoky krve, dnes skrze a za asistence vlivu peněz. Macbeth (hraje ho Petr Rakušan) a Lady Macbeth (v alternaci Veroniky Týcové a Zuzany Onufrákové) jako výrazné postavy mužské a ženské spojené bezdětným manželským svazkem se navzájem mají rádi, ale jako postavy opačného pohlaví stojí proti sobě se svými žádostmi, vášněmi, nezkrotností a inteligencí. Na jejich vyrovnávání s pokušením ve formě příležitosti náhlého dosažení svých snů a touhou dojít k cíli skrze tuto možnost a třeba skrze všechny špatnosti světa stojí celý průběh a další významy inscenace.

Ta je pro tuto příležitost velmi sevřená, úpravy se týkají zkomornění, které některé postavy vylučují a jiné slučují (odvážné spojení vrahů a čarodějnic - Zuzana Kajnarová, Magdalena Borová, Anna Remková), ale zároveň zbylým a důležitějším dávají větší plochu pro vyjádření, což studenti jistě dobře přijali. Mohli tak vyjádřit bohatěji život postav a uvědomování jejich pocitů viny. Nezvykle velký prostor byl ze všech předešlých důvodů dán postavě Hekaty (Linda Burmeisterová), která jako osudová pohanská bohyně Luny může ovládat to, co se nechává ovlivnit tmou duše a všemi možnými vášněmi lidského podvědomí.

Překvapením a štěstím podle slov Borise Rösnera byla spolupráce se studentem scénografie Alešem Valáškem, který navrhoval scénu a kostýmy. Ihned přišel s devíti celkovými návrhy, které se samozřejmě zredukovaly na jediný sloužící inscenaci vcelku. Vychází od výtvarného pojetí ve skotském duchu až po univerzální, které dává do kontrapunktu dřevo a železo, mezi nimiž fungují lidé z masa a krve. Ti se také nechávají spoutávat zvuky, které jsou zpracovány modulátory a jsou jedinou "hudbou" inscenace, jako lidské hlasy, dusot kopyt, hučení moře nebo ostrý vítr, v bezlesém Skotsku neustále přítomný. Náročná choreografie si vynutila i bojové scény často oddělující pomalejší pasáže. Nakonec i "slovo může být ranou bičem, utnutím hlavy".

A o slovo jde v konečném důsledku v inscenaci nejvíc. Magika slova může mít hodnotu akce a slovní napětí spolu s tělovým je dobré pro herce, kteří se chystají do svých prvních angažmá. Jak řekla pedagožka Daria Ullrichová, Shakespeare se v Disku neobjevuje tak často a tato inscenace nabitá energií, nároky na slovo a pohyb může být dobrým křtem pro studenty. A podle Borise Rösnera autorský a Shakespearovi věrný překlad Martina Hilského je dobrým základem pro zdar inscenace. Vysilující práce inscenátory nakonec kupodivu občerstvila, dobrá spolupráce byla pro všechny, jak řekla Zuzana Onufráková, velkým přínosem. Měla také přinést setření rozdílů mezi studenty, z nichž někteří jsou z nižších ročníků (např. Jan Holík v roli Duncana). I když režisér řekl, že ideálním stavem bude, aby se po padnutí opony netleskalo a aby se diváci jdoucí domů na ulici báli, my si můžeme přát, aby se intenzivní práce všech divákům líbila. Premiéra proběhne hned 18. a 19. září, první reprízy následují ke konci září a na začátku října v divadle Disk.