Svatá Anežka

Velký zájem, který v našem národě stále vzbuzuje, je nepochybně dán i legendami, jež tuto významnou osobnost našich dějin provázejí. Její popularita je možná dána i tím, že její svatořečení v Římě 12. listopadu 1989 bylo branou, která otevírala cestu k návratu svobody do naší vlasti. Podle nich bude v naší zemi lépe, když se najdou její ostatky. Zájem v širší veřejnosti o její osobnost souvisí určitě i s jejím altruismem, projevujícím se velkorysou dobročinností, rezignací na světské pocty a nezištnou péčí o chudé, nemocné a obecně potřebné lidi.

Z historických pramenů a legend, týkající se této naší světice víme, že jedním z charakteristických znaků jejího jednání, byl kromě jiného i pocit zodpovědnosti za společnost a stát. Její rozvážnost a uvážlivost se přitom projevila jak v době rozkvětu přemyslovského státu, tak ale i v době tehdejších politických a sociálních krizí.

Jsem přesvědčen, že Anežčin příklad nás i v dnešní době může inspirovat také ke kladení obecnějších otázek, týkající se i tohoto rozměru její osobnosti. Od doby, kdy žila sv. Anežka, lidstvo ušlo mnoha mílovými kroky na cestě pokroku a rozvoje. Vzdělanost byla jedním ze zásadních předpokladů společenského rozvoje a směřování. Lze však říci, že může být ale i prostředkem a nástrojem k prohloubení mezilidských kontaktů a kultivaci vzájemného dialogu.

Náš technický a technologický potenciál se nepochybně stává stále dokonalejším. Přesto se však stáváme například svědky toho, že dochází ve vzájemné komunikaci přes fakticky neomezené možnosti a množství všemožných sociálních sítí k jejímu hlubšímu a vážnějšímu rozpadu jak mezi lidmi, tak ale i institucemi. Ve všem tom se můžeme učit také z příkladu sv. Anežky, a to zvláště nyní, kdy pomalu nazrává čas, abychom dokázali ve veřejném prostoru zohlednit obecnější zájem a prosadit hodnoty, které nevyplývají pouze z momentálního ekonomického prospěchu.