Stanislav Růžička po stopách Santiniho na Zelené Hoře

„Mladý Santini“ – píše Stanislav Růžička – „ byl především, v dnešním slova smyslu, Evropan. Mluvil a psal česky, německy i italsky, a pravděpodobně také latinsky. Vedle kamenické praxe svých předků byl vzdělán v malířství a architektuře a zajímal se i o další exaktní obory.

Mimo jiné je u něho známá záliba v křesťanské kabale a ve smyslu potřebné preciznosti musel mít zcela jasno i v takové oblasti, kterou je dnešní deskriptivní geometrie.

V rozlehlých prostorách pražské katedrály poznával stavební postupy gotických mistrů, v ateliéru svého učitele, francouzského stavitele Jeana Matheye zvládl barokní principy, na cestách nasákl italským barokním radikalismem a to vše se mu pak v jeho geniálním mozku propojilo.

V oficiální dochované korespondenci se Jan Blažej Santini-Aichel často podepisoval jako „malíř a architekt.“ Zatímco jeho architektonické dílo představuje zhruba osm desítek staveb, neznáme žádné Santiniho malířské dílo.

Jan Blažej Santiny-Aichl (1667 - 1723): Zelená Hora. Foto: Tomáš Vránek, www.tomasvranek.cz |foto: archiv

Jediným dokladem vynikajícího malířského a kreslířského školení u Santiniho je mimořádná výtvarná úroveň jeho plánů. Známý půdorys vrcholného Santiniho díla, poutního kostela na Zelené hoře, je čistě a exaktně konstruován kružítkem na ploše papíru.

Poutní kostel na Zelené hoře byl slavnostně vysvěcený v září 1722. V následném roce měl Santini rozpracovanou dlouhou řadu dalších staveb, mezi kterými neustále cestoval. Rajhrad, Křtiny, Plasy a Mariánská Týnice.

K tomu přidejme jeho nejrozsáhlejší světskou stavbu, zámek Karlova Koruna. Dnes už se nedovíme, kolik dalších projektů ještě nosil v hlavě a co mohl světu dát, kdyby mu bylo dopřáno více času.“