Stanislav Rubáš: Eva Kondrysová věřila v osvobozující moc literatury

1. listopad 2017
03712171.jpeg

Vzpomínali jsme na významnou anglistku, které byla nedávno in memoriam udělena Státní cena za překladatelské dílo. Jak se v období normalizace vyrovnávala s cenzurou?

Eva Kondrysová do češtiny převedla hlavně romány anglo-amerických spisovatelů devatenáctého i dvacátého století, mimo jiné Jane Austenové, Sinclaira Lewise nebo Agathy Christie. Anglista Stanislav Rubáš zdůrazňuje její občanské postoje: „Kromě toho, že měla prostě ráda knížky, věřila v osvobozující moc, kterou literatura v lidském životě může sehrát.“

Působila jako nakladatelská redaktorka a podařilo se jí prosadit tituly, které by jinak před rokem 1989 v češtině nevyšly. Osobnost Evy Kondrysové proto podle Rubáše dokazuje, že „zdravá drzost může pomoct prosadit věc, která by normálně neprošla.“ Je ale třeba „stát si za svým a jít do toho, přestože se člověk může dostat do nepříjemné situace.“ Kondrysová se v osmdesátých letech například dohadovala s cenzorem, který jí nakonec ustoupil.

Zamýšleli jsme se i nad rolí autocenzury, jež je podle Rubáše možná ještě horší:

V případě cenzury aspoň víte, kdo za tím stojí. Znáte jméno cenzora, který knihu nechtěl pustit. Ale autocenzura nahlodává člověka zevnitř, podporuje systém a naše vycházení vstříc systému.“ A dodává: „Dnes by se tomu říkalo loajalita vůči firmě.

Mluvili jsme také o fenoménu takzvaného pokrývání. Autoři, kteří za minulého režimu mohli publikovat, propůjčovali své jméno těm „nežádoucím“, na čemž se podílela i Eva Kondrysová. „O pokrývání věděl víceméně každý, ale veřejně se o tom nemluvilo, takže se to muselo dostat i k lidem, kteří nebyli spolehliví v utajování,“ překvapuje Stanislava Rubáše, že se takzvaní pokrývači neprozradili.