Solaris
Steven Soderbergh se pokusil o zpracování slavného románu Solaris od polského Stanislava Lema, ke knižní předloze se přiblížil víc než Andrej Tarkovský a jeho filmová verze z roku 1972. Jak může fungovat lidská psychika a morálka v hlubokém vesmíru, když muž potká svojí mrtvou ženu nad podivnou planetou?
Planetární úkaz Solaris vypadá jako ohromná pohyblivá koule duhově pableskující cukrové vaty, kolem které krouží vědecká stanice zkoumající objekt z orbitální dráhy. Psychiatr Kelvin (George Clooney) přilétá na stanici s úkolem zjistit důvod dlouhé komunikační pauzy a nachází několik duševně rozhozených členů posádky a žádné jasné odpovědi. Něco se děje. První noc se před Kelvinem materializuje jeho dávno mrtvá manželka Rheya (Natascha McElhoneová), ovšem bez paměti, která se jí teprve pomalu vrací. Kdo ji stvořil a za jakým účelem? Je mimozemskou inteligencí zkoumající Kelvinovy reakce nebo vedlejším produktem nonverbální interakce Solarisu s lidským mozkem? Stejné bytosti se objevují každému členu posádky, přesto Solaris není hororem jako Horizont událostí, ale psychologickým filmem o znovuobjevování intimní minulosti se scifistickou zápletkou jako důvodem k relativně civilnímu příběhu. Síly režiséra, scénáristy a kameramana Stevena Soderbergha a producenta Jamese Camerona porodily nádherný setting orbitální stanice, který si nezadá s Discovery z 2001: Vesmírná odysea a z Clooneyho vymáčkly maximální přizpůsobení se intelektuální roli, což je v porovnání s jeho nedávnými výkony v Třech králích, Dokonalé bouři a v Dannyho parťácích téměř mirákl.
Za předlohu posloužil stejnojmenný film z roku 1972 od režiséra Tarkovského a původní kniha polského futurologa Stanislava Lema. Natočit jakýkoli film podle Lema je stejně obtížné, jako zpracovat předlohu PK Dicka, ovšem na rozdíl od psychedelicky zběsilého Dicka je Lem velmi pragmatický. Termín vědecká fantastika splňuje s podobnou zodpovědností jako Isaac Asimov, protože neplánuje úchvatné orbitální stanice nebo heroické výpravy ke hvězdám, ale vesmírné expedice konstruuje na realistických možnostech dnešní techniky a vývoj hrdinů podřizuje existenciálnímu filozofování, téměř sofistikovanému freudismu (ačkoliv sám takové škatulkování odmítá). Právě světově proslulý román Solaris použil Lem jako sondu do možností nekonečného vesmíru, kde může být mocnost silnější člověka s naprosto nepochopitelnou motivací - anebo ta "nepochopitelnost" nemusí mít žádný důvod. Nedostatek jasné odpovědi na existenci Solarisu je základem Soderberghova filmu a naštěstí postrádá náboženský mysticismus Tarkovského zpracování, který Lem podle četných vyjádření vyloženě neměl rád. Soderbergh nejde tak hluboko, odkrývání minulosti proplétá s romantickou linkou (ta ovšem termín "erotický thriller", který byl používán v propagaci, zdaleka nesplňuje) a účinně transformuje paranormální drama nově narozené bytosti bez života a obyčejného chlapa do partnerského konfliktu, kde se ukazují dva rozdílné pohledy na stejnou událost. Rheyino pomalé nabývání paměti skrz flashbacky vede až ke katastrofálnímu konci ve smyslu režisérského sebeznásilnění, kdy je šokovanému diváctvu odhalena pravá podstata Solarisu. Odpověď na otázku "co je to zač" zde nebudu prozrazovat, jen naznačím, že když Ho našli ve Star Treku, byl mnohem zábavnější.
Vědeckou fantastiku vyjadřuje především zpracování stanice, která připomíná vojenský komplex, bez zbytečného nábytku a dekorací, jen s bílým vyložením a plechovými chodbami (na zemi je dokonce mřížkovaná podlaha). Pozorujeme-li důvěryhodnou existenci neživých věcí, musíme se zasmát nad vysvětlením "vědeckého" postupu, kterým materializované osoby mizí a který je tak blábolivým výkřikem, že ho nikdo nemůže brát vážně. Soderbergh jako režisér věděl, co dělá, ale jako scénárista musel dvakrát brutálně ohýbat příběh přes koleno. Naštěstí měl po ruce schopné herce s přáním účinkovat v neobvyklém filmu, a tak příběhová zaškobrtnutí nebolí tak silně, jako kdyby do filmu nasadil herecká polena. V úplném výsledku Solaris není kinohitem a je nejisté, zda přežije jako jedno ze stabilních děl postmoderní vědecké fantastiky (jako se to stalo Světu podle Prota) nebo ho cirkus George Lucase jménem Hvězdné války rozdrtí na prach. Každopádně se nám objevuje další podoba termínu "filmová sci-fi" a to po těch dominech speciálních efektů a používání slova "sci-fi" pro obhajobu debilního příběhu jedině potěší.
Související odkazy: oficiální stránka.
Solaris (Solaris, USA 2002) Hrají: George Clooney (Kelvin), Natascha McElhone (Rheya), Jeremy Davis, Viola Davis; Scénář: Steven Soderbergh podle knihy Stanislava Lema; Hudba: Cliff Martinez; Kamera: Steven Soderbergh (jako Martin Andrews); Režie: Steven Soderbergh; 99 minut, titulky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
