Sofoklés: Král Oidipús. Slavná antická tragédie s Ivanem Trojanem v titulní roli

Sofoklova tragédie Král Oidipús je jedním z nejhranějších textů antického divadla. Starořecký dramatik hru začlenil do širšího tzv. Thébského cyklu. Příběh o králi, jehož osud je zatížen nevědomou vinnou, uvedl v rámci athénské dramatické soutěže konané pravidelně v čase Dyonísií – athénských náboženských svátků – kolem roku 429 př.n.l. Traduje se, že v této soutěži nejméně dvacetkrát zvítězil. Se svou nejlepší hrou se však umístil až na druhém místě za dramatikem Filoklésem.

Dalším osudům nešťastného Oidipa se Sofokles věnoval i ve své hře Oidipús na Kolóně, kde sledoval jeho strastiplnou cestu po vyhnání z Théb. Vlastní rukou oslepeného vladaře doprovázela dcera Antigona na jeho pouti na místo smrti – pahorek Kolonós poblíž Athén.

Oidipus Ivana Trojana je ztělesněná nevinnost a nevědomost.
Petr Pavlovský

Pro inscenaci režisérky Hany Kofránkové z roku 1993 vybrala dramaturgie nový překlad filologa Matyáše Havrdy a básníka Petra Borkovce. Inscenace vyšla o čtyři roky později na CD a kritik Petr Pavlovský ocenil její kvalitu těmito slovy: „...v žádném divadelním nastudování si nelze představit tak dokonalé provedení chórových partií, rozdělených nejenom do polosborů – ženského a mužského –, ale odvážně proložené též sólovými výkony jejich členů. Vše ale slouží tomu hlavnímu: významu, nesenému strhujícím emocionálním výrazem. Oidipús Ivana Trojana je ztělesněná nevinnost a nevědomost, která ‚hříchu nečiní‘. Avšak již v prvním dialogu s Teiresiem (uměřeně patetický Ilja Racek), který, ač věštec, nejprve odhaluje minulost a přítomnost, dopouští se protagonista pyšného překročení míry. První kamínky laviny podezření se uvolnily a zoufalý hrdina začíná až patologicky podezírat a obviňovat kdekoho ve svém okolí.“