Sláva

Román Daniela Kehlmanna je souborem devíti příběhů, jak předesílá podtitul knihy. V každém z nich se mění vypravěč a také styl líčení. Zároveň se zdá, že každý z nich nastavuje celku své vlastní, osobitým způsobem zakřivené zrcadlo. Anebo jako by vypravěči přistoupili k hlavnímu proudu děje a svojí vlastní svítilnou ozářili určitý výřez celku. To je jejich svět. Z výsledku se dozvíme, co se komu přihodilo i jaký je vypravěčův obzor a náhled na okolní dění, ale právě oním svérázným odrazem má vše poněkud posunuté ohnisko. Celek je srozumitelný, ale současně čtenář s napětím očekává nástrahy dílčích popisů, které musí vyřešit, rozklíčovat či splnit, aby se dostal na vyšší úroveň této dynamické hry. Ostatně technologické nástrahy tu mají své důležité místo. S násobením napětí, s rozostřenými či postupně rozvíjenými závěry, s představivostí, která se proměňuje ve skutečnost (nebo se za ni zaměňuje), pracuje Kehlmann výborně.

Postavy románu Sláva jsou různorodé: počítačový technik, spisovatel, herec, blogger, lékařka. To, čím jsou spojené v tomto konkrétním dějišti, je okamžik, v němž se cosi v jejich životě láme, pročež už není možné dál pokračovat zavedeným způsobem. A je to vždy zlom kruciální. Nejde o jejich vlastní rozhodnutí pro změnu, ta se děje jaksi mimo jejich vůli, ale zásadním způsobem jim zpřevrací dosavadní zvyklosti.

Daniel Kehlmann na Lipském knižním veletrhu|foto: Wikimedia Commons, OmiTs

Zprvu se zdá, že jde o banalitu – zaměněné telefonní číslo, cizí hlasy v mobilu, které naléhavě vyžadují radu, dokonce osobní setkání. Vypadá to jako hra, proč se tedy nepobavit? Ale postupně nastražená síť pohltí jak podvádějícího Eblinga, který se jí dostatečně nebránil, tak podváděného Ralfa Tannera, jemuž telefonní číslo původně patřilo. S jeho ztrátou jako by vymizela nebo se vytratila i část jeho osobnosti. Stává se neviditelným. Něco podobného se přihodí spisovatelce Marii Rubinsteinové, která se místo jiného spisovatele vydá na cestu do Střední Asie. Marie zapomněla doma nabíječku ke svému mobilu, což je také zdánlivě nepodstatné, za pár dní se přece vrátí domů. Ale co když se v oblasti jazykově i kulturně neznámé ztratí? Maličkost přeroste v nedozírné následky. Ano, celá tato soustava zrcadlených, odrážených, znásobených příběhů, zaměněných identit a fatálních náhod připomíná onen příběh o motýlu, který kdesi mávne křídlem a na druhé straně zeměkoule dojde k zemětřesení. Také zde z nepatrného dopuštění dochází k podstatným životním změnám, k virtuálním i opravdovým přerodům.

A to ještě není všechno. Daniel Kehlmann je ve výstavbě svého románu obdivuhodně úsporný, vše minimalizuje do jednoduchých a pochopitelných tónů, což je podstatná deviza jeho způsobu psaní. Vše je evidentně skryto – ať už pod povrchem nebo v nevědomí lidské touhy. Čtenář má pocit, že sleduje dění pod drobnohledem, že obdivuje dokonalou práci do detailů poskládanou v lahvi s velmi úzkým hrdlem. Účinek je ovšem výrazný, pochybnosti a emoce působí velmi silně. Vnitřní svět hrdinů - především spisovatele v příběhu Odpověď abatyši, lékařky Elisabeth ve vyprávění V nebezpečí, a v neposlední řadě i Rosalie, která se vzpírá vůli autora (Rosalie jde umřít) - v sobě má tajemství, existenciální rozbolavělost, drama.

Každá z částí románu Daniela Kehlmanna je originální a dává i samostatně smysl. Vyladěné do kompozice bizarnosti i běžnosti ovšem působí velmi příjemně, překvapivě a vtipně.

Daniel Kehlmann, Sláva. Román v devíti příbězích, Mladá fronta, Praha 2009, překlad: Tomáš Dimter, 152 s.