Semafor dokočoval do Dejvic

V deset hodin ráno se Dejvickou ulicí rozeznělo známé "Vyvěste fangle" a nad nově opraveným vstupem do kdysi kultovní tančírny Globus skutečně dvoje fangle zavlály. Jedna státní a jedna Prahy 6. Ta se po povodních roku 2002 rozhodla nabídnout vyplavenému Semaforu, který tou dobou sídlil v Karlínku, nové a pokud možno stálé působiště. Po třech letech rekonstrukcí, jimž velel architekt Melena, se plán podařil.

Semafor: Suchý + Šlitr|foto: Divadlo Semafor

Po slavnostních projevech, které měly úroveň a rozumnou délku, se slova a klíče ujal Jiří Suchý a zavzpomínal nejen na Karlínek, ale na všechny peripetie svého semaforského i předsemaforského divadelního putování. První vzpomínku otevřel doslova klíčem. Zavzpomínal, jak při otevírání Divadla Na Zábradlí v roce 1958 jen tak pro pobavení vzal klíč od svého bytu, zasunul ho do divadelního zámku a on pasoval, o tom, jak to bral jako znamení, že se zde usadí, a jak ho po půl roce "hnali". Poté se již rozepisovaly dějiny Semaforu. Se Šlitrem zahajoval Semafor (tedy divadlo SEdmi MAlých FORem) Ve Smečkách, kde je dnes Činoherní klub. Odtud je všemocná strana vystrnadila pod záminkou rekonstrukce a již je nepustila zpět. Nicméně diváci si Semafor nacházeli na všech 14 adresách, které Semafor vystřídal, a mocní onoho světa byli tímto tlakem donuceni dát Semaforu jeho nejznámější prostor v pasáži Alfa. Z tohoto sálu, který dnes zeje prázdnotou a na slavné doby v něm upomínají jen sloupy podepsané uměleckými veličinami celého světa (div, že ty sloupy nejsou na seznamu UNESCO), Semafor vystrnadila restituce, a tak trochu i nutnost rekonstrukce. Chvíli působil v divadle Komedie a pak se naskytla možnost jít do malých, ale Suchému milých prostor Karlínku. Semafor byl vždy především hudebním divadlem, takže mu stísněné prostory tolik nevadily. Vadila však povodeň, která ho vyhnala a vzala mu mnohé včetně Šlitrova klavíru. A tak se Semafor opět rozkočoval, tentokrát "jen po jedenácti adresách", jak vtipně poznamenal Suchý, dokud mu Pavel Dostál nenabídl provizorní útočiště v Nostickém paláci - přímo v sídle Ministerstva kultury. To už však Suchý věděl, že pro něj Praha 6 připravuje nové divadlo, které mu v den 85. výročí své existence slavnostně předá.

Divadélko to je opět nepříliš veliké, ale útulné a vybavené vším, co má divadlo mít. Nemohl jsem si odpustit vzpomínku na Suchého výrok ze Sladkého života blázna Vincka: "Já jsem si vždycky přál, aby to bylo s balgónem, a je to s balgónem..." Během měsíce se sem Semafor nastěhuje, a tak se některé stěny, jež jsou zatím potažené překližkou, jistě obalí Suchého kresbami a do portálu bude zavěšena slavnostní opona, kterou si Suchý navrhuje sám osobitou komickou úpravou slavné "hynaisky". První tóny a slova z jeviště zde zazní 1. října při představení Koncert s.r.o., jímž si Suchý splní dávný sen udělat představení z oblíbených písní a árií jiných autorů, a totéž představení se zopakuje ještě na svátek republiky 28. 10. a 30. 10., kdy Semafor oslaví 46 let existence.

S + Š v kresbě Jiřího Suchého|foto: Divadlo Semafor

A tak se Praha 6 stává sídlem legend, což minulý víkend dostatečně potvrdila nejen otevřením nového Semaforu, ale i rekonstrukcí Prodané nevěsty v místech bývalého přírodního divadla v Šárce, kterou v sobotu navštívilo tolik diváků, že jich stovky musely odejít domů s nepořízenou. Do dávného přírodního divadla se vešlo až 18.000 diváků, ale současná lesem zarostlá stráň jich mohla přijmout sotva 1.500. Ještě méně se jich vejde do Semaforu, ale ten, jak všichni věříme, nebude divadlem jediného představení, ale řady let vyprodaných repríz a premiér.