Sedmé nebe s Petrem Dorůžkou: Fado stoleté i soudobé, poznejte kulturní bohatství Portugalska se zpěvačkami Amálií Rodrigues a Linou

4. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Dorůžka

Portugalské fado vytváří hudební identitu Pyrenejského poloostrova stejně jako andaluské flamenco. Největší postavou žánru, který podobně jako americké blues spojuje poetickou zkratku s hořkostí, touhou i nadějí, byla portugalská zpěvačka Amália Rodrigues.

Když zemřela, Portugalsko vyhlásilo třídenní smutek. O deset let později starosta Lisabonu navrhnul fado zařadit na seznam nehmotného bohatství UNESCO, k čemuž došlo roku 2011. Dnes je Amália Rodrigues světově respektovanou ikonou portugalské kultury. Od jejího narození letos uplynulo sto let, ale kvůli pandemii koronaviru, která zablokovala veškerý kulturní život, se oslavy jubilea posouvají na příští rok. Akce spojené s výročím plánuje i pražský Instituto Camoes.

I když fado je dnes považováno za bělošskou hudbu, ve svých počátcích mělo africkou příchuť. Tu nejstarší esenci fada přivezli do Lisabonu portugalští námořníci, kteří ji nasáli z hudby černých otroků dovážených z Afriky do Brazílie. Muzikologové označují za předchůdce fada „nemravné" černošské tance lundum i brazilské písně modinha. Dnes je fado vybroušená městská hudba, spojená s texty významných portugalských básníků.

Nejnovějším objevem portugalského fada je zpěvačka Lina, či přesněji řečeno, její zcela průlomové a nadčasové album, které natočila s producentem Raülem Refree. Oba porušili řadu dosavadních konvencí žánru, ale zároveň se přiblížili k jeho esenci mnohem víc než ti, kdo konvence slepě dodržují.

Zpěvačka Lina není navzdory svému příjmení Rodrigues se slavnou Amálií spřízněná. Vyrůstala ve druhém největším portugalském městě, Portu. Spolu s Raülem natočila album výhradně složené z repertoáru Amálie Rodrigues, ale posunuté do zcela odlišné zvukové roviny, než je tradiční kombinace španělské a portugalské kytary.

Spustit audio