Sedmé nebe s Martou Kloučkovou: Zpěváci a zpěvačky ze stáje Hevhetia

Jano, podle čeho si vybíráš umělce, jejichž alba vydáš?

Není to lehká otázka, výběr je ovlivněný souhrnem mnohých uměleckých, osobnostních, lidských, ale i strategických faktorů, v průběhu trvání vydavatelství se to ale samozřejmě vyvíjelo a měnilo. V posledních letech máme permanentně obrovské množství nabídek, které dramaticky přesahují naše možnosti, zároveň se ale snažím i sám aktivně vyhledávat něco, co mě zajímá. Dnes se už rozhoduji v několika rovinách – v první řadě mají přednost naše stálice, které u nás vydávají pravidelně, a vyvíjíme se a posouváme ve společné synergii. Tito umělci jsou už ověření časem, věřím jejich uměleckým, ale i lidským kvalitám a oni znají naši vizi, jsou s ní ztotožnění a jsou trpěliví. Vědí, že oboustranně jde o pomalou, postupnou a náročnou cestu. V takovém případě jsem ochotný, jakmile je to ekonomicky jen trochu možné, vydávat vše, co mi nabídnou, vystavit jim jakýsi bianko šek i s tím rizikem, že daný projekt nebude úplně korelovat s mou představou nebo mu nebudu úplně rozumět. Je pro mě ale zásadní mapovat vývoj našich stabilních umělců v celé jejich osobnostní a umělecké šířce. Bezpodmínečně věřím jejich vizím, tvořivosti a objevování. 

U nových umělců to je trochu jinak, nové projekty mě musí něčím zaujmout. To „něco“ je velmi obtížné definovat, je to směs kvalit vlastností a osobitosti. Intuitivně se snažím vycítit, zda daný umělec bude fungovat v platformě či pro ni bude přínosem. Nezanedbatelným kritériem účasti projektů, které vybírám do edičního plánu, je i strategická vize rozvoje trhu v souvislosti s postupným pronikáním do dalších teritorií ať už marketingově, distribučně nebo strukturálně. Snažíme se stále územně posunovat dál a vydávat umělce z jiných zemí, což pomáhá i těm, kteří už u nás vydávají déle, aby se na těchto trzích etablovali. Následně se snažím i při rozhodování o žánru o pestrost a vyváženost. Zásadním kritériem je ale tvořivost a umělecká výjimečnost. Ještě jedním takovým neuchopitelným momentem je můj dojem, že album bude pocitově zapadat do jakési latentní a chimérické, jednotící tzv. Hevhetia linie. Několik lidí, kterých si vážím, mě přesvědčilo, že ji u nás cítí.

Uvedl bys tři výrazné skutečnosti, zážitky či události, které jsi za dvacet let fungování vydavatelství zažil?

Určitě to byly první roky vydavatelství, kdy jsem o této branži nevěděl téměř nic a vše pro mě bylo úplně nové a tvořivé – i ty věci, které jsou pro někoho možná nudné a souvisí s administrativou a právní stránkou vydavatelství. Vytvářet systém, který má perspektivu, je pro mě totéž, jako je pro umělce tvořit uměleckou výpověď. My jsme vznikli v čase, kdy odvětví začínalo být v krizi a tím pádem celých dvacet let byla jedna velká improvizace – vzhledem ke stavu branže, který přetrvává. Improvizace byla zásadním a nosným atributem činnosti.

Druhým takovým faktem je vydávání časopisu Hudba. Zhruba před deseti lety jsme po tři roky vydávali čtvrtletník Hudba, pracovat na něm byl pro mě požitek a zážitek. Třetí takový faktor je možnost potkávat hudební osobnosti. Měl jsem možnost vést několik hlubších rozhovorů s Krzysztofem Pendereckim, s Jordim Savallem. I poznávání nových umělců a vnitřního světa všech umělců, které vydáváme, jsou pro mě obrovským poznáním – i když ne stále nutně pozitivním, ale o tom je vlastně život. 

Která světová vydavatelství tě inspirovala či inspirují?

Mám-li být upřímný, za posledních dvacet let mě nejvíce ovlivnilo vydavatelství Winter a Winter a Alia Vox Jordiho Savalla. Winter a Winter právě pro svůj rozsah, obsah, kvalitu projektů, jinakost projektů, ale také celkový umělecký dojem od obalů až po hledání nových témat. Co se týče Aliavoxu, je to podobné, obě dvě vydavatelství mají krásnou a bohatou informační stránku bookletů, nádherné obaly a samozřejmě ten obsah a objevování, i když z jiného úhlu pohledu, je podobný. Částečně je to i ECM, ale ECM částečně – protože já příliš nemám rád šablony a tam, i když je ta šablona krásná, designová, mi trošku vadí. A asi i ta zvuková univerzalita, která vychází z uměleckých představ Manfreda Eichera. Já mám ale opačný princip, mně se líbí různorodé až kontrastní věci. Samozřejmě mě ovlivnila i vydavatelství Supraphon a Polskie Nagrania – na nich jsem vyrůstal a ta měla zásadní vliv na mé osobností formování, ať už z pohledu vážné hudby, bigbítu, alternativy nebo jazzu.

Co by sis přál do dalších let fungování vydavatelství Hevhetia?

Byl bych asi velmi naivní, kdybych si přál změnu ekonomické podstaty a prostředí, ve kterém se dnes umění nachází. Tak asi abychom ještě chvilku vydrželi improvizovat v těchto složitých podmínkách. Ta improvizace na jedné straně je velmi tíživá a náročná, na druhé straně přináší impulzy a obsah, který se nám za těch dvacet let podařilo vytvořit – téměř 270 nosičů a hledání různých cest, jak naše umělce dostat k lidem, ať už je to prostřednictvím festivalů, různých platforem, mezinárodních networkingů, ale i užší spoluprací s novináři – tento obsah vyplývá i z té situace, takže si říkám, že bychom ještě pár let mohli v takovém prostředí improvizovat a fungovat.