Sedm rozpačitých cest ševce Vohralíka z opravdovosti. Stroze vymezený příběh všedního života

Ševci Vohralíkovi zrušil režim jeho dílnu. Doba se změnila a perestrojka začala volat po návratu živnostníků, či přesněji ustanovení drobných provozoven: „V podmínkách zvyšování samostatnosti národních výborů při zabezpečování komplexního ekonomického a sociálního rozvoje svých územních obvodů a uspokojování potřeb občanů se nově umožňuje i místním národním výborům zřizovat drobné provozovny.“ Tak znělo ono volání a na Vohralíka se obracelo ústy stejného místního úředníka, který mu kdysi oznamoval zákaz jeho činnosti.

Vohralík má ale jiné starosti. Rád by pomohl svému synovi k bytu. A tak se vypraví na úřad, připraven dokonce nabídnout úplatek. A věci dostanou spád.

Inscenaci natočil Jindřich Fairaizl v roce 1990. V šedesátých letech 20. století byl především významným televizním dokumentaristou. Psal ale i scénáře k hraným televizním filmům. Pro své postoje se opakovaně potýkal se zákazy – například jeho podíl na seriálu Sanitka nesměl být v titulcích uveden.

Pro rozhlas napsal hry Slavný den konání dobrých skutků (1987), Jak to slunce povylejzá (1987), Balada o čekání v podzimní trávě (1988), Sedm rozpačitých cest ševce Vohralíka za opravdovostí (1990) a Podivná zatáčka po sezoně (1992, ve vlastní režii).

Po roce 1989 se opět věnoval televizní tvorbě jako scenárista a režisér. Velmi krátce byl ústředním ředitelem Československé televize. Pro jeho dramatickou tvorbu jsou typická aktuální dobová témata a užití komediální až groteskní nadsázky.