Santiago Calatrava
Španělský architekt, inženýr a sochař. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších světových architektů posledních desetiletí. Narodil se v Benimametu u Valencie (1951), architekturu studoval na Vysokém učení technickém ve Valencii, poté odešel do Švýcarska a v Curychu jako další obor vystudoval civilní inženýrství. V Curychu, kde žije, má od začátku 80. let svůj ateliér architektury a civilního inženýrství, další si otevřel v Paříži. Nositel mnoha mezinárodních a národních cen řady zemí v oboru architektury včetně Ceny Augusta Perreta (1987), udělované Mezinárodním svazem architektů, a španělské Ceny prince Asturského v oboru umění (1999). Má čestné doktoráty z mnoha univerzit. Jeho dílo, včetně skulptur a kreseb, bylo prezentováno na četných mezinárodních výstavách v Evropě, Americe a Asii (mj. MOMA v New Yorku).
"Pohyb dává tvarům úplně nový rozměr, jako by byly živé. Místo abychom si nějakou budovu představovali jako skálu, můžeme ji přirovnat k mořskému vlnobití nebo květu, jehož okvětní plátky se zrána otvírají."
K jeho nejvýznamnějším současným projektům patří Město vědy a umění ve Valencii. V New Yorku se podle jeho návrhu začíná stavět chrám sv. Jana; pro Olympijské hry 2004 staví v Athénách olympijský sportovní komplex za 21 milionů EUR, "jiný než v ostatních dějištích Olympiád", v němž chce vyjádřit dialog atletiky a kultury. Komplex Města vědy a umění ve Valencii, umístěný na ohromné ploše v bývalém řečišti řeky Turia uvnitř města, zřejmě pro Calatravu představuje jednu z vrcholných životních příležitostí ke svobodnému vyjádření jeho architektonického názoru.
Pro tento největší evropský komplex pro kulturu a volný čas, který je skutečně konceptem 3. tisíciletí, Calatrava navrhl 4 z pětice hlavních staveb či areálů: Hemisféru v podobě lidského oka hledícího do nebe (L´Hemisféric, otevřeno 1998, určeno pro audiovizuální projekce a poznávání vesmíru); Muzeum vědy prince Filipa (interaktivní muzeografický komplex XXI. století, jeden z největších na světě, již otevřen); L´Umbracle - krytý patrový koridor, koncipovaný jako sochařská a zahradní promenáda, pod níž jsou umístěna parkoviště (již otevřeno); a konečně Palác umění, jehož staticky mimořádně odvážná budova bude po dokončení hostit vedlá divadelní, hudební, operní a taneční představení. Zastřešení poslední páté části valencijského Města vědy a umění, areálu Oceanária, které je ve výstavbě, navrhoval již zesnulý španělský architekt Félix Candela.
V osobnosti Santiaga Calatravy se mimořádným způsobem spojuje tvůrčí představivost architekta, který své práce modeluje sochařsky, s vynikajícími schopnostmi inženýra a statika. Jeho stavby působí jako monumentální skulptury. Všude, kde Calatrava staví, se jeho stavby výrazně zapisují do horizontu místa, stávají se architektonickým symbolem města a dodávají jeho obrazu svébytný charakter.
Calatrava koncipuje každý projekt jako živý organismus, jehož všechny části jsou ve vzájemném vztahu. Jeho dílo proto bývá přirovnáváno k dílu Franka Lloyda Wrighta a Antoni Gaudího. Často se inspiruje lidským nebo zvířecím skeletem a mechanikou tělesného pohybu, což odpovídá jeho představě architektonického díla jako estetického prvku, naplněného životem. Z gotiky přejímá jednoduchost struktur, ale opěrné systémy, které gotickou stavbu zvnějšku přísně uzavírají, nahrazuje mnohem přirozenějšími a účinnějšími opěrnými prvky, vycházejícími ze struktury živočišného skeletu, které svádějí tíhu stavby přímo do terénu. Častým prvkem jeho staveb jsou markýzy jako kryt různých přístupových zón. Ze stavebních materiálů používá především ocel a beton převážně bílé barvy. Tyto materiály kombinuje zejména se sklem. Podstatnou část jeho dosavadního díla představují mosty, dále mj. stavby letišť, nádraží, komplexních dopravních terminálů a sportovních areálů.
Český rozhlas 3 - Vltava připravil na sobotní den speciální vysílání - Španělský den. Reportáže, dokumenty, glosy, fejetony, literární ukázky a hudba vážná, jazzová a etnická - vše o Španělsku. V rámci tohoto vysílání budeme ve 13:20 hovořit také o S. Calatravovi.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.