Revoluce Georga Baselitze
Po malbách Damiena Hirsta patří nyní vnitřní prostory Galerie Rudolfinum dalšímu zástupci kontroverzního umění, ačkoli tentokrát v trochu jiném směru. Až do 6. prosince zde vystavuje umělec, jehož díla jsou hmotným odrazem nejen jeho osobního, ale v jistém ohledu i celospolečenského vývoje: Georg Baselitz.
Jak už z celého názvu výstavy, tedy Georg Baselitz: 1960-2008, vyplývá, návštěvníci Rudolfina tu mají možnost sledovat tvůrčí proměnu Baselitzových děl v průběhu takřka jednoho půlstoletí. Za tak dlouhou dobu se mnohé stane nejen v životě člověka, ale i v životě celé společnosti, zvláště jedná-li se o malíře, který k provokaci nemá daleko, a o Německo, kde byla tato etapa dosti bouřlivá.
Všechno mělo smysl
Většina umělecké veřejnosti by jistě souhlasila s tvrzením, že Georg Baselitz patří mezi nejvýznamnější německé, ale možná i světové malíře současnosti. Dokazuje to už jen jeho dlouholeté působení na výtvarné scéně.
Baselitzův pozdější úspěch se zrodil tam, kde se ostatně rodí úspěch většiny umělců: z na první pohled banální touhy odlišit se. U něj se ale s jeho uměleckou revoltou snoubila i osobní nechuť k strohosti a dikci režimu, který jej zastihl zrovna v mladickém tvůrčím rozkvětu a pronásledoval ještě dlouho potom. Právě tento vzdor byl také vnitřním motorem jeho umělecké tvorby. "Jistota, kterou mám dnes ve své tvorbě, vůbec neodpovídá tomu, jak jsem se cítil tehdy. Ve svých začátcích jsem byl opravdu velmi nejistý, neustále jsem se musel ptát, zda to, co má smysl pro mě, má smysl také pro ostatní," zavzpomínal při vernisáži své výstavy Baselitz a dodal: "Také jsem se ptal, jestli má vůbec smysl rebelovat proti něčemu, jestli má smysl být nekonformním umělcem. Byla to tedy celá řada otázek, na které jsem tehdy neuměl odpovědět, ale dnes již mohu s jistotou odpovědět: ano, všechno to mělo smysl."
Umění postavené na hlavu
Jak už bylo řečeno, Baselitz se dostal do povědomí veřejnosti zejména díky svým netradičním tématům, ale i díky malířským technikám, které začal v 60. letech využívat. Tou pro něj asi nejcharakterističtější je převrácené zpodobňování objektů, tedy jakoby "na hlavu". "Umělecká veřejnost se tehdy smála, že je to jen jakýsi levný trik či umělecký vtípek, ale pro mě to bylo něco jiného. Byl jsem šťastný ze zjištění, že si můžu konečně dělat co chci," přiznal Baselitz. A jak dodal v odpovědi na pro něj již "tradiční" novinářský dotaz, obrazy namalované vzhůru nohama opravdu vzhůru nohama také vznikaly. Dnes už má však své plátno při práci rozložené na zemi, proto otázka směru a dimenzí už poněkud ztrácí význam.
Baselitz je rovněž obdivován pro svou věrně dodržovanou ideu, že "to nové" v umění je prakticky nevyčerpatelné. Jednou objevené a aplikované techniky nijak nebrání v tom, aby byly i nadále rozvíjeny, obohacovány a nebo naopak naprosto popřeny či ironizovány. Platnost této myšlenky ostatně dokazuje právě i výstava v Rudolfinu. Tím, že jde o retrospektivu, jsou tyto jeho rozmanité styly patrné ještě víc: každá místnost je totiž věnována jednomu období Baselitzova tvůrčího života a návštěvník pro jejich vzájemnou diverzitu skoro nabývá pocitu, že je svědkem výstavy kolektivní, a nikoli individuální. Z poměru prostorových možností galerie a počtu Baselitzových děl je však zřejmé, že jde - neboť musí jít - o pouhý schematický výběr, vystihující to nejpodstatnější z jeho tvorby. Ve skutečnosti byly Baselitzovy tendence v každé době o mnoho bohatší, často se prolínaly a navíc nezahrnovaly pouze dílo malířské.
"Politicky nezralý" Georg Baselitz
Hans-Georg Bruno Kern, který ve svých třiadvaceti letech přijal jméno Georg Baselitz, se narodil v roce 1938 v saském Deutschbaselitzu. Přestože byl po studiu na střední škole přijat na Vysokou školu výtvarného a užitého umění ve východním Berlíně, byl z ní po dvou semestrech vyloučen pro "politickou nezralost" a titul MA tak získal až na Vysoké škole výtvarných umění v Západním Berlíně. Pobyt na západě mu však celkem paradoxně poskytl útěchu tím, že mu dovolil se aspoň trochu vymanit z konvenční tvorby tolik prosazované na východě.
Zatčený obraz
Svou první samostatnou výstavu si Baselitz užil už ve svých pětadvaceti letech - ale jen krátce, neboť vzbudila velmi bouřlivé reakce. Jeden obraz, nazvaný "Velká noc ve strouze", a zobrazující onanujícího muže, mu byl dokonce zabaven (jak říká Baselitz, "zatčen") a na jeho autora byla podána žaloba. "Pokud jde o to, co se tehdy stalo, pak ani na tehdejší dobu nebylo moc běžné, že by policie a státní prokurátor vtrhli do galerie a zabavili umělecká díla," vzpomíná Baselitz a dodává, že z jeho strany šlo o běžnou a naprosto vědomou provokaci, jíž se pouze snažil odlišit. "Mnozí z těch, kteří ten obraz viděli, řekli, že je taková reakce spíše trapná." Brzy nato se ovšem Baselitz dostal do finančních problémů, neboť jednak se jeho díla ani po tom výrazněji neprodávala (v té době totiž o malířství obecně nebyl v Německu příliš velký zájem) a vysoké náklady si vyžádal také soudní proces. O dva roky později byla ale žaloba naštěstí zažehnána a Baselitz dostal své dílo zpět.
Roku 1966 uspořádal svou v pořadí už druhou výstavu koncipovanou spíše jako manifest - tuto nazval "Proč je obraz ,Velcí přátelé' dobrým obrazem". Tento obraz byl totiž dalším z těch, které vyvolaly rozporuplné reakce.
Věčný protestant
Za do jisté míry přelomový by se u Baselitze dal pokládat rok 1969, neboť tehdy začal používat jednu z technik, která jej proslavila a pro niž je známý doposud: své obrazy začal stavět "na hlavu".
Následovala řada dalších výstav, přednášek i četných stěhování po Německu, byl jmenován profesorem. Třikrát se zúčastnil uznávaného mezinárodního cyklu výstav s názvem documenta. Svou druhou tamní performanci však ukončil předčasně tím, že na protest proti "oficiální reprezentaci malířů NDR" z ní své obrazy odstranil. S osobními revoltami a manifesty ovšem pokračoval i později, i když jeho tvrdošíjný postoj nijak nebránil velkému zájmu o jeho díla nejen v Německu, ale i v zahraničí (Spojené státy nevyjímaje), ba ani nejrůznějším projevům uznání v podobě mnoha vyznamenání, čestných uznání a uměleckých cen za jeho tvorbu.
O výstavě
Malířské dílo Georga Baselitze, na rozdíl například od jeho grafiky, je v České republice takto samostatně vystavováno vůbec poprvé, dosud tu bylo prezentováno jen na několika společných výstavách (do Baselitzova díla ovšem nepatří pouze olejomalba a grafika, ale také lepty, linoryty, dřevoryty, plastiky či sochy). Součástí celého výstavního projektu v Rudolfinu jsou také doprovodné programy a komentované prohlídky s lektorem galerie. Připraveny budou i vzdělávací programy a výtvarné dílny určené školám a jejich žákům různých věkových kategorií. Výstava je pořádána ve spolupráci s Museum der Moderne Salzburg, kde byla některá z Baselitzových děl vystavena již v první polovině letošního roku. Další jeho práce pak budou k vidění už od 9. října v Drážďanech. Tamní výstava ponese název "Drážďanské ženy" a jejím leitmotivem bude 20. výročí pádu berlínské zdi.
Georg Baselitz (10. 9. - 6. 12. 2009)
Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1
Otevřeno: úterý-středa, pátek-neděle: od 10 do 18 hod., čtvrtek: od 10 do 20 hod., pondělí: zavřeno
Vstupné: plné: 120 Kč, snížené: 60 Kč, děti do 15 let zdarma
Kurátor: Petr Nedoma
