Putování k Port Arthuru

Že kniha editora a esejisty Tomáše Mazala (nar. 1956) nebude konvenční cestopisnou příručku se strohým popisem stanovišť, je zřejmé na první pohled. Druhý pohled doplní potřebné informace - publikace nazvaná Putování k Port Arthuru je zprávou o hledání míst, která byla dějištěm jednoho života a následně se stala koloritem jednoho, ve své době kontroverzního literárního debutu.

Asi už je mnohému jasné, že stopy, ukazující do Kostelce, jak byl v románu Náchod nazván, za sebou zanechal spisovatel, autor románů i detektivek, k jehož zásadním aktivitám v kanadském exilu patřilo provozování proslulého nakladatelství Sixty Eight Publishers. Osudy Josefa Škvoreckého (nar. 1924) a jeho alter ega Dannyho Smiřického jsou rekonstruovány z knižních stránek a z dobových dokumentů, především z dopisů, které spisovatel odesílal své přítelkyni Marii Štichové: "O několik dní později mi Marie kromě rozličných marginálií, fotografií, fragmentů známých i neznámých rukopisných i strojopisných textů podává také dvě tlusté strojopisné knihy (bezmála 800 stran) ... s vlastnoručními opravami a škrty autora. V tiráži strojopisu je nápis ZBABĚLCI."
A dobrodružství může začít.

Foto z knihy: Josef Škvorecký|foto: Nakladatelství Lithos

Na svoji pouť se v knize nakonec s Tomášem Mazalem vydali dva přátelé, Aleš Formánek ("Aleš má mrazírnu. A taky zaměstnance. Je to zodpovědný muž platící daně...") a Jaroslav Blahoš ("Jarda je vědec. Světová kapacita na mozek.") Vybaveni knihou a mapou šli pěšky od jednoho místa události k místu druhému, s touhou alespoň na chvíli žít v tom rytmu. Ustrnout v pozvolnosti místního času a vzdálenostech blížících se velikosti dlaně. Vnořili se nejen do topografie, nejen do uliček maloměsta, nejen do pěn orosených půllitrů náchodského Primátora, ale zároveň se spouštěli po křivce času do šedesát let vzdálené minulosti, k myšlenkám a nadějím začínajícího spisovatele a jeho přátel i platonických lásek, ke chvílím, v nichž se tzv. lámaly charaktery do podivné polohy, vsazené mezi příležitostné hrdinství, opatrnictví, zbabělost či kolaborantskou oddanost.

Jednotlivé literární postavy se potkávají se svými skutečnými předlohami na stránkách i v ulicích. Ve vzpomínkách. Putování k Port Arthuru není prací pouze stopařskou. Také není nějakou pietní poutí za zkamenělým obrazem spisovatele. Autor bez zábran doplňuje vlastní úvahy a reflexe, dojmy i silácké pivní řeči. A i když poselství, jež originální cestopis sděluje, je v podstatě radostné a optimistické, nechybí v něm odér melancholie. Vystihuje životní pocit generace, která dospívala během vesele smutných chvil, podbarvených jazzovou hudbou. Autor si neláme hlavu s tím, jak to všechno dopadlo, ani kdo a jak obstál. Tomáš Mazal prostě podnikl zamýšlenou cestu a nabízí výsledek - možnost shledání.

Ostatně setkání "hrabalologa" Tomáše Mazala (monografie Spisovatel Bohumil Hrabal, Torst 2004) s Josefem Škvoreckým obsahuje ještě jeden zvláštní moment. Po vydání Zbabělců v roce 1958 došlo v nakladatelství Československý spisovatel k "zemětřesení", v důsledku čehož byla rozmetána sazba další připravované knižní prvotiny, Hrabalových Skřivánků na niti.

Je třeba ještě dodávat doporučení k četbě této zábavné a šťavnaté knihy? Je vlastně přetištěno na přední záložce a Josef Škvorecký v něm mimo jiné říká: "Líbí se mi to, moc jsem vzpomínal." Čtenářům se bude výsledek zajisté také líbit, a pokud vezmou knihu do ruky, ani je po přečtení nebudou z výletu bolet nohy.

Tomáš Mazal, Putování k Port Arthuru. Cestopis zbabělců, Lithos, Pardubice 2007, str. 84.