Průvodce nastávající maminky pro děti

Průvodce nastávající maminky, jak by se také příběh dal nazvat, ztvárňuje poněkud ošemetné téma s nadhledem, humorem a pro děti pochopitelným a přijatelným způsobem. Děj je poměrně skromný, výrazný podíl tu tvoří hudba (nastávající maminka je zpěvačkou v rockové kapele, tatínek je trumpetista). Druhou pevnou oporou je scénické řešení rozhovorů mezi maminkou a její "myškou". Výtvarník Jaroslav Milfajt umístil miminko jako myš s velkýma ušima, vytrčeným ocáskem, v nadměrným lacláčích a oranžových velebotkách do otočného bubnu. Ten díky bledě modré barvě a skromnému zařízení (myška tu má kanapátko) nikterak nepřipomíná vnitřek maminčina bříška, ale spíše dětský "domeček" na hraní. Děťátko v něm může skotačit jako myš v "běhátku". Postupně odtrhává čísla měsíců ve svém útulném bytečku a nijak se mu nechce ven.

Myška z bříška|foto: Divadlo v Dlouhé

Hvězdou inscenace je Magdalena Zimová jako malá Myška. Její drobná tělesná konstituce, měkký vysoký hlas a mrštnost se skvěle hodí právě na tuto roli. Myška tvrdohlavě trucuje nebo skotačí. Maminka Lenka Veliká je s ní v ostrém kontrastu. Pod poněkud infantilním zjevem (pruhované punčocháče, krátká těhotenská sukně s laclem, červené vlasy s rozverně trčícím culíkem) se ukrývá docela drsná zpěvačka. V jejím podání není Maminka žádná kamarádka, ale autorita, která se musí poslouchat. Možná musí být tak přísná, protože je v povedené rodině jediná schopná. Tatínek (Čeněk Koliáš) je z rodu nedospělých chlapců potloukajících se od kapely k flámu, kterého zpráva o rodičovství složí na kolena. Většinu ostatních rolí zvládají členové kapely. Kytarista s dlouhými dredy Martin Matejka hraje také přeslazeného plešatého gynekologa, před nímž bych doporučovala co nejrychleji utéct. Dohromady se všichni chlapi promění v maminky v čekárně u gynekologa, kde natřásají své řvoucí ratolesti, zatímco naše maminka nemá nic, dokonce ani velmi důležitou Kartičku!

Myška z bříška|foto: Divadlo v Dlouhé

Barevnost a švih příběhu dodává všudepřítomná hudba a obrázkové animace z dílny Jana Vondráčka. Texty písní pocházející od matematika a nonsensového básníka Jiřího Weinbergera pěkně korespondují s dějem a díky jednoduchému textu jsou chytlavé. Jediným mínusem (alespoň co se týče premiéry) byla technická hudební stránka. Zpěvu bylo totiž špatně rozumět; muzikanti by mohli být jistější, což se jistě usadí během repríz.

Nejkouzelnější je samozřejmě humor, kterého se dočkali děti i dospělí. Děti napjatě sledovaly, proč je zpěvačce špatně a nemůže už poskakovat, a smály se u těžko zapsatelného vtipu "uklidíme, umyjeme - se; navoníme - se a vyrazíme k panu doktorovi". Na tento povel začne Myška v bříšku zametat a rozčileně vypískne: "Kdo tady naposledy uklízel?" Dospělejší se pobaví nad zjednodušenou, ale pravdivou definicí toho, "co je to tatínek" (mimo jiné velká trubka; promiňte, vlastně trumpetista).

Jan Borna v Myšce z bříška opět prokázal svůj cit pro rodinnou zábavu. Z nehratelného tématu (jak jsem si až do premiéry myslela) vykouzlil podívanou, která nesklouzává ke kýči, ale přitahuje a baví děti i dospělé. Myška z bříška se řadí mezi nejlepší současné pražské inscenace a rozhodně stojí za vidění.