Proroctví z temnot

V návaznosti na Akta X a filmy s paranormálními jevy jako základním příběhovým prvkem přichází v režii Marka Pellingtona zpracování tragické události z roku 1967, kdy se zhroutil přetížený most ve státě Ohio. Novinář John Klein (Richard Gere) se proti své vůli dostává ke kolotoči podivných úkazů, vizí a varovných vzkazů ze záhrobního světa - alespoň tak se jeví výpovědi obyvatel městečka Point Pleasant. Klein nachází v jejich popisech motiv "můrovité postavy", kterou viděl v předsmrtných skicách své manželky těsně po tragické autonehodě před dvěma roky. Profesionální zvědavost mu nedá a začíná s místní policistkou Connie (Laura Linneyová) pátrat na vlastní pěst po příčinách zjevení.

John Klein za zrcadlem...|foto: Internet ,AFP

Přes veškerou snahu o kontakt nemůže Klein překročit hranici mezi dvěma světy jinak než telefonním spojením fungujícím i ve chvíli vytržení kabelu ze zdi, a i potom se zdá, jako by se mu bytosti vysmívaly pro lidské omezené vnímání reality. Pellington staví hrdinu do role nedůvtipného a evolucí zanedbaného tvora, ačkoliv je Klein jako úspěšný novinář špičkou ledovce moderní společnosti. Dvě hodiny se společně s ním divák smiřuje s existencí paralelního světa se zcela odlišnými fyzikálními zákony, které mohou prohlédnout jen výjimeční jedinci nebo lidé s poškozením mozku. Vrací se tak paranoia moderního věku o vysoké inteligenci jako blokádě vnímání celého spektra reality. Pellington nevyhrožuje, nezastrašuje, nedává naději - pouze upozorňuje na možnost, že nejsme tak dokonalí, jak si myslíme.

John Klein za oknem zrcadlícím policistku Connie...|foto: Internet ,AFP

Díky žánrové škatulkizaci s Akty X se hlavní postavy snaží vymknout televiznímu tandemu důvěřivého Muldera a skeptické Scullyové. Kleinova neutralita charakterizující novináře z povolání se změní v šílenství, když realistické uvažování exploduje z kumulace nepochopitelných, a přesto prokazatelných jevů. Současná technologická civilizace postavila své dogma na možnosti rozpitvat kdykoliv cokoliv na prvočinitele, a poznat tak základní princip funkčnosti daného objektu. Mytologické představy v tomto světle představují relikt minulosti, nad kterým je lepší přivřít oči, když už ho rovnou nepopírat. Zdá se, že obyvatelé Point Pleasant nemají s vnímáním jiné reality takové problémy jako městský člověk, pro ně jsou můrovité postavy součástí světa a buď je ignorují, nebo berou na vědomí. Tím se objevuje varování před izolovaností velkoměsta, kde je denní život soustředěn na omezeném dehumanizujícím prostoru bez špetky přirozenosti. Policistka Connie jako jediná vidí obě strany událostí: vliv znepokojivých úkazů na místní a na samotného Kleina.

John Klein a Connie|foto: Internet ,AFP

K mrazivosti přispívá častý "ptačí" styl kamery snímající události pohledem létajících bytostí se zrnitým nebo rozostřeným viděním, hned nato si uvědomíte, že za to mrazení si můžete sami očekáváním hororového šoku. Ten se nedostavuje. Režie se drží standardního vyprávění s nadpřirozenem v pozadí a budování thrillerové atmosféry je úměrné subjektivní znalosti podobných filmů - čím méně, tím lépe. Pellington sice zabil stodvacet minut filmového času, ale díky pomalému odkrývání pravdy až k finálnímu "vím, že nic nevím", se ani v jednom okamžiku nebudete nudit. Mnohem osobněji se příběh dotkne amerických diváků, zvlášť pamětníků roku 1967, kdy se nafilmovaná událost odehrála. Pro potřeby filmu je prostředí konce sedmdesátých let přeneseno do současnosti, zápletka a vyvrcholení ale zůstávají stejné, a pakliže nebyli tehdejší účastníci obětí davové psychózy, tak se dá dost dobře očekávat, že se dnešní můří bytosti za pětatřicet let příliš nezměnily.

Taková normální rodinka|foto: Internet ,AFP

Dänikennovci mezi námi budou řešení hledat v permanentně nebezpečném kosmu, freudovci zase v sexuálních traumatech hrdiny a grygarovci v božské přítomnosti, ale vysvětlení je podle autora knižní předlohy (literatura faktu), Johna A. Keela, mnohem jednodušší: na oblast Point Pleasant byla před dvěma sty lety uvalena kletba náčelníkem kmene Shawnee a začaly se dít věci. Druhá verze je mnohem zajímavější: roku 1900 zde vznikla ptačí rezervace, posléze skládka biochemického odpadu - z takové kombinace se mohly zrodit legendy o můřích lidech, což je ostatně symptomatické pro americký folklór - zmutovaná zvířata, frankensteinovská monstra a tak podobně. Jenže je takové vysvětlení pochopitelnější než nadpřirozeno? Těžko. Raději věřte psychologizujícímu thrilleru Poselství z temnot, který se nesnaží o vysvětlení za každou cenu. Popravdě, nesnaží se o vůbec žádné a v tom je jeho kouzlo.

Související odkazy: oficiální stránka

Proroctví z temnot (The Mothman Prophecies, USA 2002) Hrají: Richard Gere (John Klein), Laura Linneyová (Connie), Debra Messingová (Mary), Will Patton (Gordon), Lucinda Jenneyová (Denise), Alan Bates (dr. Leek); Scénář: Richard Hatem podle knihy Johna A. Keela; Hudba: Tom Hajdu, Andy Milburn, Jeff Rona; Kamera: Fred Murphy; Režie: Mark Pellington; 120 minut, titulky