Proč kouzelník nečaruje
Na ně! Za krále! ...hrdinství v boji muže proti muži, dávné legendy, romantický rytířský čas... chtělo by se říci: už staří Anglové... ...ale také jedna česká autorka s chutí přidala další z variant k artušovským legendám o rytířích kulatého stolu.
Základ knihy Proč kouzelník nečaruje byl položen před staletími. Legendární postava keltského krále Artuše byla zmíněna už na počátku dvanáctého století, v historiografickém díle prozaika a básníka Geoffreyho z Monmouthu (asi 1090-1154), autora rozsáhlé básnické skladby o waleském druidovi a proroku Merlinovi. Hrad Camelot, královna Ginevra, dvanáct rytířů, přičemž co jméno - Lancelot, Percival, Gawain, Galahad - to další přitažlivý příběh. Kolik plodů přinese dobře založená legenda, to je možné zjistit nejen z dějin literatury (Mark Twain, Thomas Malory, Mary Stewartová, v ozvucích např. Joanne Rowlingová), ale též z inspirovaných výtvorů hudebních (Richard Wagner) či výtvarných; od dvacátého století také filmových (Excalibur, První rytíř, Rytířem na hradě Camelot) a muzikálových (Excalibur, Camelot).
Jak uchopit masiv nejen oné původní, téměř magií opředené legendy, ale k tomu ještě, jak se neztratit v onom košatém a nezměrném uměleckém pokračování, rozvíjení, variování a domýšlení?
Karolína Ticháčková se stala vypravěčkou. I zde jsou vzory dané. Například když Eduard Petiška převyprávěl staré řecké báje a pověsti, čímž možná snížil jejich původní vznešenost, ale zároveň je srozumitelně otevřel zástupům dětských čtenářských srdcí. Ticháčkové přístup je obdobný. Nedosažitelné a překračující, veledůstojné a ohromující nechává s lehkostí za zády. Závaznost dějinotvorného příběhu i nedostupnost metafyzických hloubek opomíjí (ostatně do nedostižných výšin a propracovanosti díla J. R. R. Tolkiena se může odvážit jen málokdo), a s přirozeností "překládá" staroanglickou historii do současného, místy teenagerovského jazyka. Je to pouhá spekulace, ročník narození autorky se v knize nedočteme, ale celek je tak koncipován, že bude jistě srozumitelnější čtenáři dětskému či mladistvému, jehož nepřekvapí chrabrá kovářka (Mám víc síly než většina těch nafoukanců, co celý den jen sedí nad korbelem.) či dívka Charlie s kuší; čtenáři, jenž je zvyklý na komiksové zkratky a hodně přítomný způsob vyjadřování (Mluvíme o politice a o obchodech. Nic, co by tebe muselo zajímat, pokusil se znovu Artuš Ginevru uklidnit. - Vážně? Politika a obchody? Tak proč tam k čertu nemůžu?! zaječela na něj.).
A tak jsou to spíš současníci ve školním představení, jejichž režisérka Karolína využila volnosti a posunula výstupy některých postav ke komedii (klaunský, nepřizpůsobivý Merlin), pozměnila kulisy některých dějů do parodického zveličení ("jménorůžové" vraždy v klášteře), anebo svěřila Artušovu roli trochu senilnímu školníkovi. Nikterak nedbá na přesnost, jisté osoby se nevysvětlitelně vytratí, asi si hráči potřebovali odskočit. Výsledek je zábavní féerií, neboť autorce jistě nelze upřít, že své dílo tvořila s radostí a s ohledem k tomu, aby příliš nezatěžovala komplikovaným zápletkami. Děj se posouvá činy jednotlivých vystupujících, a není podstatné o jak významný part jde. Statisté dostávají rovnoprávné postavení vedle zásadních figur. (Panoš Rick bude jistě ve výsledku sympatičtější než jeho pán, rytíř Lancelot, který si v závěru svoji reputaci notně pošramotí nečestným zabitím svého protivníka.) Kniha Proč kouzelník nečaruje ještě není skutečným spisovatelským počinem. Prozatím jde o zábavný pokus. Jak doopravdy to s psaním autorka myslí, se teprve ukáže.
Karolína Ticháčková, Proč kouzelník nečaruje, Observatory Media, Praha 2008, str. 200.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka