Přišla z moře. A spisovatel Miloš Urban ji literárně uchopil a popsal
Ve svém novém románu Miloš Urban rozvinul téměř detektivní příběh mladého českého žurnalisty, který se za prací i za svým osudem musí vydat až na anglické pobřeží. Knihu vydává nakladatelství Argo u příležitosti letošního prvního Velkého knižního čtvrtku.
"Nevěděl jsem, stejně jako nevěděl nikdo z ostatních, co si o tom myslet. Coru na otevřeném moři neviděli. Viděli ji na okraji - na hranici mezi mořem a břehem. Předpokládali tedy, že připlavala. A protože byla vyčerpaná, muselo to být z velké dálky."
Přišla z moře, najednou stála na anglické půdě, v pobřežní mělčině - krásná, v žlutých plavkách, němá - to byly první informace, které o ní zjistil český novinář Karel Vrba trávící několikaměsíční pobyt v rámci výměnné stáže: "Ale byl jsem na stáži v Eastbourne Standardu, milých, lehce bulvárních lokálních novinách sympatického, nijak významného přímořského města. Výměnný program pro občany zemí EU."
Jaký zde začíná literární útvar?
Nový román Miloše Urbana, možná mysteriózní příběh, reportážní skica, detektivka nebo dokonce horor? "Já se vždy žánrů dotýkám spíš okrajově," tvrdí autor, "protože by mě asi nebavilo psát knížky, které naprosto splňují nějaká žánrová pravidla a kriteria."
A tak snad postačí, že se v knize rozvíjí vyprávění o dívce, kterou "vyvrhlo" moře, o rodinných vztazích a tzv. vyšších kruzích.
Ale zároveň je přítomná další vrstva, reflexe stavu země, která je v mnoha ohledech velmocí, ale zde nahlížena někým, kdo přichází nejen zvenčí, ale z jiné kulturní a společenské zkušenosti.
Český novinář je ještě na "žebříčku" přistěhovalců a emigrantů ve vcelku přehledné pozici, a přesto ho obyvatelé suverénní země bez zkušenosti s totalitním zřízením, ale obecně velmi sebevědomé a sebestředné, přiřazují na opovrhovaný okraj společnosti, do oblasti podivínství logicky plynoucího z neznámého: "Je Čech, odfrkl si Avery. To je něco jako Polák. Akorát že se nenarodil v Polsku, ale pár kilometrů na jih. Poláků tu máme asi tak milion."
Příjemně plynoucí směs detektivky, reportáže a společenského románu
Ovšem ani hledání identity - imigrantské, ani té ztracené kdesi v rozbouřených vlnách - není jedinou linkou, která románem Přišla z moře prochází. Dojde i na násilí, lásku a smrt. V mnohém jde o jednoduchou zápletku, zdá se, že za tajenou minulostí jsou jen neporozumění, žárlivost, pokažená, vyčpělá idyla.
Naštěstí k tomu všemu autor přidal jemný nádech nadsázky a z klasického rámce detektivky, aktuálně mírně nazlobené reportáže i společenského románu, namíchal příjemně plynoucí směs.
"Přes všechen mráz, co mě obklopoval, vyhrkl plamen ze strojku ochotně a směle, okolnostem navzdory. Ve velkém světě ubohý ohýnek, dobrý tak na zapálení cigarety, se v mrazivé pasti stal ohněm olympijským.
Ze stropu žádná voda nevytryskla. Stejně by zmrzla. Ani tu nezahoukala požární siréna, ani se nevypnul proud. Stalo se to nejprostší a zároveň nejsložitější: fyzikálnímu zákonu podřízený mechanismus dveřního zavírání, podléhající vyšší instanci v podobě superega požárního alarmu, uvolnil zámek. Aby ten, kdo je uvnitř, mohl ven.
Zamrzlé království se otevřelo globálnímu oteplování. Ještě chvíli, a nohy by se pode mnou podlomily jako rampouchy. Zatímco teď začaly tát. Bylo to, jako bych vešel do tropického ráje. Zavřel jsem za sebou. Teprve tady jsem plně pocítil, jak málo mě dělilo od Hitchova osudu."
