Příběh z hory Karmel

Zprostředkovává dějiny, počátky i pozdější rozšíření společenství poustevníků a žebravých mnichů, jejichž působení se osobitým způsobem dotýká i dějin českého státu: Svojí nakladatelskou činností zde působí příslušníci původní větve karmelské rodiny, zvaní "obutí". V roce 1994 se po dvousetleté přestávce vrátili též reformovaní karmelitáni "bosí". V Praze pobývají v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně, v němž je uctívána soška Pražského Jezulátka, významná památka řádu.

Nepochybně kvalitní a důležitá je zásadní část publikace, týkající se existence karmelitánského řádu na území dnešního Izraele, v prostoru, díky němuž získalo společenství své jméno. V příručce, bohatě vybavené obrazovým materiálem, která má formu sborníku, prezentují tuto část historie přední biblisté, kteří s pečlivostí a erudicí popisují okolnosti, za nichž se vše událo.

Protože karmelitánský řád nemá konkrétního zakladatele, za svého "otce" si zvolil biblického proroka Eliáše. Jeho napínavý životní příběh i zakladatelská legenda jsou líčeny v kapitolách Eliášova hora a Eliášův pramen. Okolnosti i předpoklady čerpají ze Starého zákona, jenž patří k uctívaným knihám lidí židovského i křesťanského náboženského vyznání.

Pražské Jezulátko|foto: Klášter Pražského Jezulátka

Pohnuté dějiny byly tomuto území dány do vínku. To dokazuje vyprávění o období středověku, jež je zde proslulé především díky náboženským válkám a křížovým výpravám.

Na sklonku třináctého století příslušníci řádu díky neklidu, který na jimi obývaném území vládl, Palestinu opustili. Vrátili se tam o čtyři sta let později, aby navázali na předchozí tradici. Fundovaný výklad se soustředí k významným osobnostem karmelitánského řádu, jejichž působení bylo přímo nebo ideově spojeno s horou Karmel (Znovu zbudovaný chrám).

I když je předkládaná kniha cennou pomůckou ke studiu spirituální tradice, je třeba jí vytknout fakt, že výklad končí počátkem sedmdesátých let dvacátého století. Jen výjimečně je doveden do konce devadesátých let. Objasnění současného stavu a podmínek, za nichž řeholníci a řeholnice v Izraeli žijí, ona v podtitulu avizovaná současnost, už v knize, bohužel, chybí. I když je z kvalitně vydaného svazku jasná editorská péče, na závěr zůstane sporná otázka kontinuity a životaschopnosti society, pokud přítomná epocha zůstala zahalena v temnotě. Říká-li se v úvodu, že je třeba vážit si tradice, je to zajisté pravda. Ale zároveň je neméně potřebná citlivost k obraně vůči nebezpečí, aby se prezentace této tradice nestala prázdnou relikvií, hodnotnou sice, ale pro přítomnost ponechanou ve tvaru němého svazku a dávno uzavřené zprávy.

Karmel ve Svaté zemi. Od počátků až po současnost, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006, překlad: Pavel Vojtěch Kohut OCD a Jan Hinterholzinger OCDS, str. 224.