Přátelský portrét Petera Brooka
Peter Brook je jedním z předních divadelních režisérů 20. století. Narodil se v roce 1925 v Londýně, vystudoval Magdalen College v Oxfordu a již v roce 1946 se podílel na režii Romea a Julie. Roku 1947 režíroval ve Stratfordu Shakespearovu Marnou lásky snahu. Následovalo více než padesát dalších inscenací.
Padesátá léta v Brookově tvorbě jsou léty mnoha činoherních i operních režií, televizních inscenací a filmu Žebrácká opera. Brook se v tomto období stává mnohostranným „umělcem divadla“ sám navrhuje scénu, skládá hudbu. Inscenuje divadlo obrazů, které souvisí i s jeho ambicí filmového režiséra.
V období mezi lety 1962 (inscenace Krále Leara) a 1970 (Sen noci svatojánské), vznikají slavné polemické inscenace: Dürenmattovi Fyzikové, Weissův Marat Sade a experiment divadla krutosti v LAMDA Theatre. Brook hledá nové výrazové prostředky, dochází k výrazné politizaci jeho divadla. Důraz se přesouvá od scény k hercům a hereckým metodám, Brook obsazuje velké herecké hvězdy, např. herce a režiséra Johna Gielguda. Posouvá své inscenace do tzv. prázdného prostoru.
Režisérka Lída Engelová dostala příležitost s Brookem spolupracovat na inscenaci Snu noci svatojanské ve Stratfordu a i po ukončení práce s ním zůstala v celoživotním přátelském vztahu. Sledovala jeho dílo, viděla většinu jeho inscenací a podílela se i na knižních vydáních jeho teoretických a životopisných textů. Pro Britský rok připravila režisérův „přátelský portrét“ s využitím nahrávky jeho hlasu.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Poslechněte si četbu z Knihy roku Magnesia Litera
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografe“ nešťastného autorova života
-
Jiří Orten: Cesta po řece. Známý básník se jako vodák vydává na několikadenní plavbu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka