Potřebuji neustále hrát

26. březen 2014

Saša Rašilov je známým pražským divadelním hercem. Většinou si získává za svou tvorbu sympatie a angažmá v pražském Národním divadle o něčem vypovídá. Ačkoli dlouhodobě vypadá jako romantický mladík, má už rodinu s dvěma malými dcerkami. Dokonce se svou partnerkou Vandou Hybnerovou pravidelně hrává, vymyká se tak tedy představám herce bohéma. Poslední roli nastudoval v Divadle Komedie v inscenaci hry Thomase Bernharda U cíle, čeká ho také Škola pomluv na scéně Stavovského divadla. Jak se ale sám staví ke svému obrazu ve hvězdách?

Slunce ve znamení Lva v trigonu na planetu Neptun ve znamení Střelce a v opozici k Luně ve znamení Vodnáře: Máte v harmonickém spojení vlastní vůli a představivost. Tento vliv potřebuje opravdu hrát nějakou roli, ať už obrazně, tak reálně, i proto jste se rozhodl pro divadelní tvorbu, kterou žijete. Rád se necháváte unášet ideály, aniž byste ztrácel pochopení pro realitu. Výhodou pro vás je opravdové sebevědomí, kolísající jen z důvodu osobní nerozhodnosti v každodenním životě.

Opravdu potřebujete neustále hrát?

Saša Rašilov

Mám jednoduchou a stručnou odpověď: ano. Bohužel zjišťuji, že čím dál tím víc potřebuji hrát neustále. Samozřejmě, že bych na sebe nechtěl prozrazovat nějaké pokrytectví ve všedním životě. Ale potřeba měnit realitu k obrazu svému je u mě výrazná a silná. Možná bych jen trošku přeformuloval vaši větu - ne že by se mi díky pevné vůli vždy podařilo představy naplnit a uskutečnit, spíš jsem schopen je uzpůsobit pro život a porovnat s okolní realitou.

Co vás v životě inspiruje?

Mě v životě inspirují především lidé, kteří sami dokážou dělat ústupky ve vlastním chtění a zůstat nějakým způsobem vnitřně spokojení, i když oproti jejich představám se skutečnost sama někdy výrazně liší. Nějaká ta lví touha naplnit svou vůli u mě tedy určitě existuje. To bych musel být sám vůči sobě slepý, abych to dřív anebo později neobjevil při tomto výrazném astrologickém znamení. Ale spíš bych řekl, že se u mě vše taví do chuti být za každou cenu spokojený.

Jaké sebevědomí musí mít člověk hrající na prknech Národního divadla?

Dalo by se říct, že odpovídající velikosti divadla, ale tak jednoduché to samozřejmě být nemůže. Například vylézt na malé jeviště je pro spoustu herců velkých divadel absolutně hrůzná představa. Když jsem to konzultoval se svými staršími kolegy Národního divadla, tak mi často říkali: já nesnáším ten malý prostor, potřebuji mít odstup. Musím cítit svoje určité soukromí tak, abych se mohl na jevišti nějakým způsobem otevřít a dobře hrát. Chce to samozřejmě určitou odvahu hrát na prknech takové scény, ale myslím si, že ne větší než k výkonům v jiných, menších divadlech.

Merkur v konjunkci s Martem ve znamení Lva a v sextilu na planety Venuši a Saturn v Blížencích: Do své práce dokážete dát velké množství fyzické i mentální energie. Jste schopný neustále a přesně rozmýšlet, co byste měl a chtěl dělat, vaše myšlení obsahuje jasnost a ctižádostivost. Máte rád přátelský kolektiv lidí, který funguje jako organismus jdoucí za společným cílem, sám ale nechcete být jen na jeho okraji. Vaše veselá a milá povaha přitahuje spoustu lidí, někdo vás ale může vidět jako příliš hrdého.

Kolik mentální i fyzické energie dáváte do své práce? Přemýšlíte hodně nad svými rolemi?

Saša Rašilov

Už bohužel nemůžu příliš oddělovat herectví a samotný život. Zapojil jsem si svou profesi tak organicky do života, že pokud mě něco zasáhne, tak se mi to v hlavě pořád motá dokola. Potom nejsem schopný si plně uvědomit, že teď například mám volno, můžu si sednout a přemýšlet o své práci. To v tomto oboru vlastně vůbec nejde. Na to, že se bavíme ráno, jsou to pro mě všechno pozitivní informace, které od vás slyším. Nevím, do jaké míry jsem schopen to všechno, o čem jsme mluvili, reálně naplnit.

Jaké máte zkušenosti s prací v týmu? Jste spíš hrdý sólista nebo srdce kolektivu?

Jsem hrdé srdce kolektivu (smích). Tak bych to spojil, pokud mám použít váš slovní obrat. Sólistou, myslím, nejsem v žádném případě. Jsem háklivý na to, pokud se něco "zvrtne" pro celý kolektiv, nejsem tolik schopný jít jen tak přes to a dělat, že se nic nestalo. Záleží mi na společném výsledku.

Jste často a rád veselý, přenášíte to na ostatní?

No to v každém případě, takového mě moje okolí zná. Jsem typem člověka, který si někdy až zoufale myslí, že všechno svou veselostí vyřeší. Nefunguje to samozřejmě vždy. O to je pak ten symbolický pád na chodník horší. Ale jde o mojí osobní cestu. Jestli něco řešit, tak aspoň s dobrou náladou.

Jupiter ve Střelci v kvadratuře na planetu Pluto v Panně a v trigonu na Merkur ve znamení Lva: Málokdo to u vás vidí na první pohled, ale jste filozoficky i duchovně uvažující člověk. Máte smysl pro řád a dodržování hodnot, ale uvědomujete si, jak je spousta pěkných věcí v lidské společnosti zneužitelných. Jistě jste získal založením své rodiny, která vám dodává radostný elán, všeobecně máte rád děti.

Jaký máte vztah k filozofii a náboženství?

Saša Rašilov

Samozřejmě, že je můj vztah pozitivní. Ale období, kdy jsem měl čas na to, být dumavým chlapcem a mít zamotanou hlavu sváry mezi žebříčkem hodnot třeba buddhistů a křesťanů, je už dávno pryč. Teď se spíš už několik let snažím zkoordinovat svůj duchovní život se životem v městské džungli. Což nejde tak úplně, protože si myslím, že v každodenním setkávání s lidmi na ulici spíš zatím platí Darwinova teorie druhů a boj o přežití než nějaké filozofické hodnoty. Známe ty proroky, kteří bloudí po ulicích. Jde buď o blázny, kteří se snaží vnucovat něco svého lidem kolem sebe. Nebo jde taky o lidi, kteří jsou svým založením už dopředu předurčení, že jim člověk nemůže v klidu naslouchat.

Kterých hodnot se nikdy nevzdáte? Co vám pomáhá vytvářet si pevné zázemí?

Vždy jsem hodně na rozpacích a opatrný, když jde o sestavování žebříčku hodnot. Jde o ošemetnou věc, protože mám vnitřní pocit, že bych měl sám do časoprostoru zatesat něco, co by bylo definitivní. Zatím žiji s vědomím, že to jde hrozně těžko. Jediné skutečné přesvědčení, které mám, je, že většina věcí v našem životě je stoprocentně nejistých. Většina hodnot má složitou ukotvitelnost v lidech. Musím dodat, že vycházím ze své osobní zkušenosti. Čeho bych se ale nikdy nevzdal, tak to je aspoň samotný boj o to, být sám k sobě upřímný.

Jaký máte vztah k dětem? Jste spíš přísnější typ, nebo nepoučitelný bavič?

Ve mně se dost sváří dvě věci. Jsem pro svoje děti - pokud jde o děti, měl bych především mluvit o těch vlastních - myslím trochu víc kašpárek než nějaká autorita. O to víc se snažím předstírat nějakou zlobu nebo ji samozřejmě ani nepředstírám. Mám pak na sebe vztek, že nejsem schopen svou autoritu vyvolat, tak potom se nějaký ten můj lví řev ozve. Určitě ale vnímám, že společenským vystupováním, které moje profese herce vyžaduje, vytvářím v druhých obraz, který je daleko líbivější, ideálnější a více harmonický navenek, než co se děje za dveřmi bytu každého z nás. V tomto směru mám vždy chuť poprosit lidi, kteří si třeba tento rozhovor přečtou, aby ho nebrali tak vážně a ideálně. Myslím si, že nejpříjemnější setkání je právě s člověkem, který vás bere jako normálního člověka s chybami.

Planeta Saturn v Blížencích v trigonu s Uranem ve znamení Vah: Přese všechno máte v sobě novátorské sklony, které rád vnášíte do svých aktivit. Kdysi k vám náhle přišla popularita, s níž jste se vyrovnal dobře, protože vaše vlastní povaha má pevnost a sílu. Společenský život je pro vás zajímavý a podnětný, čerpáte inspiraci z kontaktu s druhými. Vždy vás obklopovali zajímaví lidé.

Máte v umění spíš rád klasiku, nebo alternativní pohledy na tvorbu? Hrajete v Národním divadle, ale i v experimentálních představeních jiných divadel...

Saša Rašilov

Hlavně nemám rád, když slovo klasika funguje jako opozit alternativního umění. To už v sobě nese něco latentně pejorativního. Klasické hodnoty jsou tu od toho, abychom je nějakým způsobem konstituovali, dejme tomu právě v klasickém divadle. Alternativní směry jsou tu zase od toho, abychom se je snažili nějakým způsobem neustále nabourávat nebo přezkoumávat. Jedno bez druhého by nemohlo existovat, takže není ani možné si jednoduchým způsobem vybrat. Takže to tak dělat nechci a zaplaťpámbu se pohybuji celým spektrem divadelní praxe ve své práci.

Co podle vás znamená popularita u herců a umělců? Šlo by bez toho předávat tvorbu lidem?

Samozřejmě, že šlo. Jde ale o klamnou věc. Protože někdy v počátcích dělají herci - dělal jsem to tak i já - řadu věcí, o kterých jsme si mysleli a stále si myslíme, že nám sice nějak zvlášť nepomůžou v naší konkrétní tvorbě a práci, ale dejme tomu popularita, kterou tím získáme, v druhém plánu může přinést i něco pozitivního. Že se ta práce nějakým způsobem zviditelní. Ve chvíli, kdy se tohoto bodu dosáhne, všechny tyto výhody nějakým způsobem zůstanou, ale přestanou se už člověku zdát tak pozitivní a nastupuje odvrácená stránka popularity. Člověk jako já se pak musí smířit například s tím, že si prostě v klidu ani nevyčistí zuby.

Jako člověk musíte být často ve společnosti lidí. Co všechno z poznatků o lidech vnášíte do herectví, je divadlo spíš o nich nebo ideách? A život?

Život sám o sobě, myslím, není příliš o samotných ideách. Ty se my herci snažíme do životů lidí při hraní na jevišti nějakým způsobem vnést, snažíme si představit, jaké ideje si má člověk udržet. Doufáme, že to děláme co nejlíp, ale výsledek je vždy otevřený.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová