Pospěch, Vondrouš, Dita Pepe… Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě má za sebou Čtvrtstoletí

21. červen 2016
03654290.jpeg

Přehlídkou části mladé české, slovenské a polské fotografie a jejích současných trendů se stala retrospektivní výstava toho nejlepšího, co přinesly klauzurní, bakalářské, diplomové a disertační práce za posledních pětadvacet let v Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Poprvé jsou v takovém rozsahu spolu s nejnovějšími pracemi současných studentů představena díla absolventů, kteří už získali pevné místo na naší i mezinárodní fotografické scéně, jména jako například Dita Pepe, Bára Prášilová, Evžen Sobek, Tomáš Pospěch, Tereza Vlčková a další.

Výstavu s názvem Čtvrtstoletí. Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě 1990-2015 koncem května otevřela v Domě fotografie v Revoluční ulici Galerie hlavního města Prahy. O založení Institutu tvůrčí fotografie a jeho pětadvacetiletém směřování už před časem mluvili zakladatel Institutu Vladimír Birgus a fotograf Jindřich Štreit. Expozici můžete vidět až do 18. září. Doplňkem je česko-anglický katalog o 384 stranách, rekapitulující historii i rozvoj Institutu tvůrčí fotografie za uplynulých 25 let.

03654291.jpeg
Dereck Hard, Little Reality, 2013

Jako první vzpomíná na léta strávená studiem na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě fotografka Bára Prášilová: „Skvělé je to, že se tam potkává spousta lidí, studenti mají možnost se potkat s osobnostmi fotografie, které by asi běžně nepotkali. Takže já na tom oceňuji právě ta setkání se zajímavými lidmi.“ Bára Prášilová pozitivně kvituje i svouji současnou tvorbu, v níž má příležitost propojit například zakázky reklamní fotografie s volnou tvorbou: „Teď aktuálně pracuji na spoustě zajímavých věcí, aktuálně dělám výbornou zakázku pro pražské Národní divadlo, které mě oslovilo k tomu, abych připravila vizuály na příští sezónu. Celý ten projekt jsem si připravila sama a oni mi do přípravy vůbec nezasahovali, takže to mě hodně baví. Ale mám před sebou ještě mnoho dalších zajímavých zakázek.“

Tomáš Pospěch opavský Institut vystudoval a v posledních letech na něm také vyučuje Na svá studentská léta vzpomíná fotograf Tomáš Pospěch rád. Generačně patří téměř k prvopočátkům opavského Institutu: „Svět fotografie dnes je do jisté míry hodně jiný, než byl tento svět před dvaceti lety, ale pro mne to byla skvělá příležitost, protože já jsem studoval v denním studiu dějiny umění a paralelně jsem měl příležitost studovat uměleckou školu na Institutu tvůrčí fotografie. Nemyslím, že dálkové studium, které jsem takto absolvoval, by bylo méně náročné, než denní, jen bylo jiné a speciálně pro fotografy to byla velice dobrá forma studia v tom smyslu, že můžete pracovat na svém a čas od času to můžete s někým konzultovat.“

Dita Pepe je známá svými autoportréty v nejrůznějších prostředích Jako externí pedagožka se po čase na Institut tvůrčí fotografie v Opavě vrátila osobnost české fotografie, Dita Pepe. Jak vzpomíná na své studijní počátky? „Na studium velmi ráda vzpomínám, protože to byla doba, kdy jsme byli mladí, v ročníku nás bylo 25 a všichni jsme se navzájem měli rádi a užívali si ten život. Dnes, s odstupem času, a když jsem pedagog, vnímám atmosféru té školy zase jinak. Přese všechno si ale myslím, že atmosféra té školy je úžasná a ojedinělá, protože jsem měla možnost poznat, jak to funguje třeba na jiných vysokých školách a v menších kolektivech, kde se jedná hlavně o individuality. Institut tvůrčí fotografie nabízí, že lidé se tam sejdou a jsou v intenzivním propojení, takže vznikají vazby, vztahy a společné projekty. Myslím, že je to opravdu ojedinělá atmosféra podporující tvůrčí potenciál v lidech.“

02888583.jpeg
9. Dita Pepe, z cyklu Autoportréty s rodinami - Michal, 2004

Roman Vondrouš se věnuje reportážní a dokumentární fotografii„Já jakožto agenturní fotoreportér ČTK se denně ocitám při různých reportážích. A právě Institut mi dal příležitost dělat jiného než nezáživné tiskové konference a fotografie politiků, které jsou ještě méně záživné. Případně jsem pořizoval sportovní fotografie, které sice mám rád, ale když děláte po sté například hokejové utkání, tak vás to také otupí, takže vzpomínka na Institut oživuje jiné věci, mimo jiné také proto, že jsem tam měl možnost srovnání s mnoha talentovanými spolužáky a také pedagogové byli hnací silou do další tvorby, aby nebyla fádní a monotónní, zaškatulkovaná ve stereotypu, takže to beru jako jednoznačně pozitivní devizu.“