Pod lupou genderu
Práce mladé historičky umění, kurátorky a umělecké kritičky Martiny Pachmanové je první původní českou prací, která se snaží hledat souvislosti mezi dějinami umění a genderovou problematikou, přesněji mezi uměním a sociálním konstruktem feminity, respektive maskulinity, dané epochy. V časovém rámci vymezeném léty 1895 (rok zřízení speciální školy pro malbu květin a vyšívání na pražské UMPRUM, kam byly přijímány dámy) a 1939 (zánik Československé republiky, tolik vstřícné k tzv. ženské otázce!) zkoumá Pachmanová proměny výtvarného zobrazení ženskosti i mužskosti, zamýšlí se nad podílem výtvarného umění na formování genderové identity.
Léta 1895 a 1939 ohraničují přechodné období, kdy se žena, jak říká Pachmanová, "objevovala v nejrůznějších oblastech společenského a kulturního dění nejen jako submisivní nástroj mužské svévole, ale i jako emancipovaná osobnost, nejen jako symbol nebezpečí v rouše femme fatale, ale i jako příslib pokroku" (s. 17). Na začátku této éry převládají v umění ženy - diletantky a dekoratérky -, na jejím konci stojí výrazná osobnost malířky Toyen - Marie Čermínové. Zajímavou přechodnou dobou byl funkcionalismus, rázně končící se samoúčelným dekoratérstvím, až dosud považovaným za doménu žen-výtvarnic, a plně zakotvený v nové kulturní tradici samostatného státu. Autorka sleduje umělkyně dvou generací - za obě mluvili teoretici - muži: za tu první, ještě sympaticky individualistickou, F. X. Šalda, za druhou, výrazně kolektivistickou, avantgardní a levicově naladěnou, Karel Teige. Spolu s mírně narůstající ochotou přiznat ženě svéprávnost v oblasti výtvarného umění (šlo to kupodivu rychleji než v medicíně či dokonce advokacii) rostla i její svéprávnost v každodenním občanském životě.
Zřetelné je to na všech ženských uměleckých osudech, kterých se Pachmanová dotkla - téměř všechny se dokázaly profesně prosadit, nicméně téměř všechny se setkaly s projevy mnohotvárného mužského šovinismu, ať jako malířky, občanky či jako partnerky. Nesporným přínosem je závěrečná kapitola týkající se konstrukce maskulinity. Není sice obsáhlá, nicméně mimořádně účinně boří stále pevně zakotvený stereotyp, že pod pojem gender náleží toliko konstrukt feminity.
Sličně vypravená kniha má vše, co od podobné publikace očekáváme: bohatou bibliografickou přílohu (historicky zaměřená práce by neměla ovšem směšovat prameny a literaturu), rejstřík, především pak množství velmi odpovědně vybraných barevných i černobílých ilustrací, známých i neznámých, fotografií i reprodukcí jednotlivých žánrově různorodých artefaktů, vždy však dokonale logicky svázaných s textem. Práce beze zbytku splnila vytčený cíl: odhalila složité vztahy mezi moderním avantgardním uměním a genderem a ukázala, že "moderní" může být stejně nestálá kategorie jako "mužský" či "ženský". Přesně tak si to autorka předsevzala v úvodu k práci.
Martina Pachmanová: Neznámá území českého moderního umění: Pod lupou genderu. Praha, Argo 2004. 387 s. ISBN 80-7203-613-0.
Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
