Pod čarou umění

V prologu ke svým esejům Jiří Přibáň mimo jiné říká: "Vždy jsem byl fascinován schopností spisovatelů a umělců vyjadřovat zcela konkrétní a originální formou myšlenky, ke kterým filosofové nebo sociologové často potřebují abstraktní pojmy a složité argumentační konstrukce." Co je tedy autorovým záměrem? Vstupuje do zvláštního pole, v němž leží specifický způsob uchopení skutečnosti, který je označován jako umělecký a z jehož kontextu je zřejmé, že obsahuje jisté myšlenky. Ale pozor, hned první studie v souboru, nazvaná Bez hrozby kýče, v záplavě klišé? Kulturní souvislosti "návratu do Evropy"napovídá, že filozof a sociolog Přibáň nehledá místo umění v prostoru umění, ale že zkoumá styčné oblasti, které uměleckou tvorbu propojují a nechávají prostupovat do reality, které ji do ní překrývají, nebo ještě lépe řečeno: umělecké uchopení reality se mu stává prizmatem, průhledem, jímž lépe a jasněji zaměřuje detaily i zobecňující závěry o prožívané skutečnosti.

Jiří Přibáň vedle sebe skládá různou šíři norem - právních, etických a estetických - a pokouší se o definici určujících a charakteristických prvků dnešní globalizované masové společnosti a její převládající popkultury: "Žijeme ve společnostech, ve kterých síla zvuku a obrazu masové zábavy otevírá cestu k politickému vlivu a vynucuje si masovou pozornost."

V Umění pod čarou je zkoušena síla i zatíženost pojmů a jejich významů. Autor ověřuje platnost a důvěryhodnost označení jako je např. kýč či klišé (Umělci v hladovění), dovozuje, jaký význam má existence tabu (odkouzlení světa - "dnes se žádný zákaz nerozumí sám sebou a všechna pravidla vypadají jako lidmi sjednatelná, a tudíž také změnitelná") . Řada podnětů je stále objevována v "pravdě románů", především těch od Milana Kundery či Kurta Vonneguta, do jejichž ironického řádu náleží i např. Michel Houellebecq. Inspirativní impulzy zaznamenává Přibáň nejen v literatuře, ale i v moderním výtvarném umění (např. stať Krajiny "lidských zdrojů" je společensko-kulturní analýzou obrazů Tomáše Císařovského).

Myšlenky o smyslu umění v esejích Jiřího Přibáně jsou podnětné. Čtenářům se zde nabízí rozpracovaný studijní materiál nastavený k diskusi i k polemice: Žijeme v době, ve které diktát okamžité pozornosti nahradil estetický soud! Není to katalog uměleckých teorií, ale iniciující a srozumitelný sumář napomáhající k nahlédnutí, uchopení a pochopení aktuálních společenských, kulturních, filozofických i politických proudů a tendencí.

Jiří Přibáň, Pod čarou umění, vydal Artlab2007 v Nakladatelství Kant, Praha 2008, str. 144.