Picassova sladká pomsta

Jak už název napovídá, jde tentokrát o Kishonovy výpravy do světa současného výtvarného umění, o výpravy popisované s humorem, při němž sice neslzíme smíchy, ale který zato povzbudí každého, komu nad plody toho, co se tak často za umění vydává, zůstává rozum stát. Kishon sice hned v úvodu přiznává, že i v tomto případě vede zřejmě s lidskou hloupostí ztracenou válku, nicméně snaží se nás aspoň povzbudit, abychom se nenechali oklamat a nepodlehli nejen těm borcům, kteří se všude na světě považují za jediné představitele avantgardy, ale ani těm, kteří absurditu jejich výtvorů vykládají s arogancí, jazykem stejně nesrozumitelným, jako jsou sama taková díla. Své názory o nich dokládá pak Kishon nejen bohatou obrazovou dokumentací, ale především vtipnými, štiplavými komentáři jakkoliv s nimi nemusíme vždy souhlasit. Rozhodně však nelze jeho soudy o současném umění bagatelizovat. Už během četby nám totiž nad tragikomičností a bezvýchodností takového umění na tváři úsměv rychle hasne. A důkazů pro svá tvrzení nachází Kishon víc než dost. Třeba hned ukázkou tvorby dvou šimpanzů, malujících nejdřív před skrytou kamerou, a pak následným výkladem díla dvou slovutných kritiků. "Ty obrazy mi připadají svěží, mladé, krásně dekorované," napsal o nich ředitel hamburské Kunsthalle. Jiný výtečník, malíř už světové proslulosti, Josef Beuys, považuje zase za vrchol svého díla dvě konzervy spojené šňůrkou, a přece ten artefakt zakoupila německá pošta za 65 tisíc marek a ještě k tomu jej reprodukovala na svých známkách.

Picassova sladká pomsta|foto: www.kosmas.cz

Obdobně Kishon vypráví o takových duchaplných dílech, jako je ometené koště ve skleněné vitríně obložené tlačenkou, o prázdném plátnu bez doteku štětce s názvem "Neviditelná plastika" nebo naopak o plátnech připomínajících spíš natlaskaný žabinec atd. Za všechny takové veličiny pak cituje výrok malíře Schwitterse: "Jsem umělec, a když plivnu, je to umění." Světoznámý rakouský malíř Hundertwasser však o takovém umění říká něco jiného: "Stalo se panoptikem hororu," cituje ho Kishon. "Stává se prázdným, ošklivým a zbytečným, bez krásy, hloupé, chladné, bez Boha a srdce." A Kishon k tomu dodává: "Výstavy současných umělců slouží stále víc jako vysoce subvencované blázince." Jinými slovy těm z nás, kteří sice milují výtvarné umění, a přece tak často vycházejí z galerií jako omráčení, nebo dokonce s pocity zaostalosti, svou knihou Kishon vzkazuje: "Nenechte se mýlit. Jste zdraví. Jen oni jsou nemocní." Zkrátka, stojí ta knížka za přečtení.

Recenze Věroslava Mertla

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.