Picassova sladká pomsta

8. březen 2004

Humoristicky laděné knihy izraelského spisovatele maďarského původu Ephraima Kishona vycházejí v 36 jazycích a dosahují už nákladu 46 milionů. Není divu. Vynikají totiž vším, čím se vyznačuje velká literatura židovské provenience, vždy plná sebeironie, sarkasmu, ale také moudrosti a odvahy k pravdě. Závěrem minulého roku nám nakladatelství Epocha připravilo jednu z dalších Kishonových knih pod názvem Picassova sladká pomsta.

Jak už název napovídá, jde tentokrát o Kishonovy výpravy do světa současného výtvarného umění, o výpravy popisované s humorem, při němž sice neslzíme smíchy, ale který zato povzbudí každého, komu nad plody toho, co se tak často za umění vydává, zůstává rozum stát. Kishon sice hned v úvodu přiznává, že i v tomto případě vede zřejmě s lidskou hloupostí ztracenou válku, nicméně snaží se nás aspoň povzbudit, abychom se nenechali oklamat a nepodlehli nejen těm borcům, kteří se všude na světě považují za jediné představitele avantgardy, ale ani těm, kteří absurditu jejich výtvorů vykládají s arogancí, jazykem stejně nesrozumitelným, jako jsou sama taková díla. Své názory o nich dokládá pak Kishon nejen bohatou obrazovou dokumentací, ale především vtipnými, štiplavými komentáři jakkoliv s nimi nemusíme vždy souhlasit. Rozhodně však nelze jeho soudy o současném umění bagatelizovat. Už během četby nám totiž nad tragikomičností a bezvýchodností takového umění na tváři úsměv rychle hasne. A důkazů pro svá tvrzení nachází Kishon víc než dost. Třeba hned ukázkou tvorby dvou šimpanzů, malujících nejdřív před skrytou kamerou, a pak následným výkladem díla dvou slovutných kritiků. "Ty obrazy mi připadají svěží, mladé, krásně dekorované," napsal o nich ředitel hamburské Kunsthalle. Jiný výtečník, malíř už světové proslulosti, Josef Beuys, považuje zase za vrchol svého díla dvě konzervy spojené šňůrkou, a přece ten artefakt zakoupila německá pošta za 65 tisíc marek a ještě k tomu jej reprodukovala na svých známkách.

Picassova sladká pomsta

Obdobně Kishon vypráví o takových duchaplných dílech, jako je ometené koště ve skleněné vitríně obložené tlačenkou, o prázdném plátnu bez doteku štětce s názvem "Neviditelná plastika" nebo naopak o plátnech připomínajících spíš natlaskaný žabinec atd. Za všechny takové veličiny pak cituje výrok malíře Schwitterse: "Jsem umělec, a když plivnu, je to umění." Světoznámý rakouský malíř Hundertwasser však o takovém umění říká něco jiného: "Stalo se panoptikem hororu," cituje ho Kishon. "Stává se prázdným, ošklivým a zbytečným, bez krásy, hloupé, chladné, bez Boha a srdce." A Kishon k tomu dodává: "Výstavy současných umělců slouží stále víc jako vysoce subvencované blázince." Jinými slovy těm z nás, kteří sice milují výtvarné umění, a přece tak často vycházejí z galerií jako omráčení, nebo dokonce s pocity zaostalosti, svou knihou Kishon vzkazuje: "Nenechte se mýlit. Jste zdraví. Jen oni jsou nemocní." Zkrátka, stojí ta knížka za přečtení.

Recenze Věroslava Mertla

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Hana Krejčová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.