Picasso byl Harlekýn
Obsáhnout dílo Pabla Picassa (1881-1973) chce čas. Ohromná rozmanitost jeho prací umožňuje historikům umění zabývat se klidně několik let jen krátkou periodou jeho činorodého života. V letech 1904 - 1905, někde na pomezí Picassova modrého a růžového období, vznikla řada grafických listů, z nichž část představuje výstava nazvaná Pablo Picasso: Grafické práce 1904 - 1905 z pařížské galerie Ambroise Vollarda, kterou můžete navštívit až do 1. března v 3. patře Veletržního paláce.
V době, kdy tyto suché jehly a lepty vznikaly bylo Picassovi kolem dvaceti tří let. Žil se svou novou velkou láskou "krásnou Fernandou" v ateliéru na Montmartru, přímo v tepajícím bohémském srdci Paříže. Přes den se setkával s přáteli a po nocích jen při svitu olejové lampy nebo svíčky maloval své obrazy.
Pro cyklus Les Saltimbanques, který v těchto letech vznikal nachází Picasso námět v prostředí artistů, kejklířů a akrobatů, v cirkuse Medrano, který s přáteli často navštěvují. Jádro tohoto cyklu, který můžeme právě na výstavě v Národní Galerii vidět, jsou listy pojmenované Dva akrobaté, Artisté, V cirkuse, Odpočívající cirkusák, Rodina artistů s makakem, Koupel nebo Harlekýnova rodina.
Podobně jako v předchozím tzv. modrém období hledá Picasso náměty pro své obrazy kolem sebe a při tom, co ho zaujme se jasně ukazuje sociální aspekt jeho pohledu. Přestože se stále zajímá o lidi žijící na okraji společnosti, v chudobě bez reálné vyhlídky na změnu, nenesou práce z cyklu Les Saltimbanques rysy beznaděje jako ony z modrého období. Naopak, v řadě jeho listů vidíme sice chudé artisty, nicméně atmosféra je odlišná. Nacházíme je mezi přáteli, společně s rodinou nebo jen tak odpočívající.
Pohledy do zákulisí artistického života nejsou nijak zvlášť zneklidňující a prozrazují Picassův dlouhodobý zájem o všechny, kteří nosí neohroženě svou kůži na trh. Dříve to bývali zápasníci s býky ve Španělských arénách a nyní to jsou akrobaté provozující své nuzné živobytí v nejistých výšinách na laně nataženém nad hlavami diváků.
Kromě cirkusového prostředí a jeho obyvatel se na Picassových obrazech objevuje další postava, která jej provází všemi obdobími a za kterou sebe nebo své blízké tak rád převléká, a tou je Harlekýn. Jedna z typizovaných postav Comedia dell´arte. V jeho díle najdeme křehké Harlekýny růžového období, dětské Harlekýny, ale i takové, jejichž tvář se rozpadá a znovu skládá pod kubistickou geometrizací. Harlekýn, přestože častou, není ale jedinou Picassovou autostylizací.
Cyklus grafických listů Les Saltimbanques zakoupil roku 1923 Československý stát od galerie Ambroise Vollarda. Ambroise Vollard byl prvním galeristou, který uspořádal Picassovi roku 1901 výstavu v Paříži. Roland Penrose o této události v biografii o Picassovi píše: Přestože tomuto mladíkovi bylo teprve osmnáct let, říká Vollard, namaloval již asi sto obrazů, které s sebou přinesl a chtěl je vystavit. Když je Vollard uviděl, zmizela jeho obvyklá opatrnost a bez váhání souhlasil. Výstavy pořádané v jeho galerii se těšily velké vážnosti, leč experiment se tentokrát nezdařil a - Vollard dodává - "ještě dlouho veřejnost Picassa neuznávala... V krámě jsem měl mnoho jeho obrazů, které jsou dnes nejvyhledávanější, za něž však umělec tenkrát nemohl dostat odměnu ani v hodnotě malířského rámu."
Zatímco Vollardovi v krámě ležely měsíce Picassovy malby ladem, dnes je i malá výstava jeho grafických listů událostí, která určitě stojí za návštěvu. Díky těmto drobným pracím budete moci nahlédnout do života a vnímání autora, který svým dílem zásadně ovlivnil další generace umělců. Po ukončení této výstavy v březnu bude v Národní Galerii představena druhá část grafických listů z let 1906 - 1968. Tentokrát z galerie D. - H. Kahnweilera, které jsou také součástí Sbírek Národní Galerie.