Petr Wagner: Ke gambě do salonu se hodí snad jen cembalo – když na něj ovšem hraje krásná dáma

Petr Wagner studoval původně hru na violoncello, určující pro něho však bylo setkání s nahrávkami Jordi Savalla; ke gambě se dostal poněkud oklikou přes studium na hudební vědě Karlovy univerzity a univerzity v Londýně. Samotnou hru na violu da gamba nakonec studoval u Richarda Boothbyho v Londýně a poté u Jaapa ter Lindena na Akademie für Alte Musik v Drážďanech. Studia završil získáním prestižního diplomu Uitvoerend Musicus pod vedením Wielanda Kuijkena na Královské konzervatoři v Haagu.

K hlavním oblastem zájmu Petra Wagnera patří francouzská barokní hudba, ale i hudba středoevropská, protože i zde se tehdejší skladatelé kompozicím pro violu da gamba věnovali.

V Telefonotéce proto zněly ukázky z děl Gottfrieda Fingera, Jana Dismase Zelenky, Johanna Abrahama Schmierera, i proslulého gambového virtuosa Carla Friedricha Abela – jeho Arpeggio v živém provedení Petra Wagnera také otevíralo pořad, živě Petr Wagner zahrál i Les voix humaines Marina Maraise. Ostatní ukázky byly z oceňovaných a i nejnovějších CD interpreta a jeho ansámblu.

Petr Wagner tak dal posluchačům názorně nahlédnout pod pokličku hudebního světa barokní Evropy. A podrobně předvedl, jak viola d a gmaba vypadá a jaká má specifika. Hovořil i o výuce hry na tento nástroj a odpovídal na četné dotazy návštěvníků Galerie a posluchačů. Krásného vysvětlení se nám dostalo od jednoho z posluchačů i ke gambovému rejstříku u varhan.

Úvodní citát pochází z traktátu Huberta Le Blanc, pojednávajícího právě o gambě, a vydaného v roce 1740 v Amsterodamu. Autor se tu zřetelně zastává violy da gamba, která je podle něho svým měkkým zvukem přímo stvořená pro galantní muzicírování v komorním prostředí; na rozdíl od ´hlučných´ houslí, které patří jen do velkých sálů a do rukou profesionálů: v rukou amatéra nadělají více škody, než užitku. Estetika francouzského vnímání a provozování hudby je opravdu svět sám pro sebe.

K názvu souboru Petra Wagnera Ensemble Tourbillon jsme dostali také upřesňující mail od posluchače Ivana Michaličky z Hradce Králové: „Tourbillon je součást nejdražších hodinek - od jeho vynálezu až do současnosti. Je to doplňkové zařízení mechanických kapesních nebo náramkových hodinek, které kompenzuje rozdíly chodu v různých polohách tím, že se jeho setrvačka a krok pravidelně otáčí. Mechanické hodinky se setrvačkou vykazují jisté změny chodu v závislosti na poloze stroje. Proto se nejlepší hodinky testují v pěti nebo šesti polohách. Tourbillon problém obchází tak, že setrvačka, kotva i krokové kolo je v lehké kleci, upevněné na hřídeli vteřinového kola, takže se za chodu neustále otáčí jednou za minutu kolem své osy. Tím se prakticky vyrovnají odchylky chodu ve čtyřech polohách „na stojato“, ne ovšem rozdíl chodu v polohách "na plocho".

Tyto hodinky mívají průhledné "dno". Díky tomu je bez otevření hodinek možné obdivovat komplikované ústrojí hodinového strojku.“

Čtěte také: