Petr Domanický: V Loosově interiéru bych bydlet nechtěl

Dědeček Plzeň maloval, otec ji fotil, Petr by ji rád měnil. V Praze vystudoval architekturu, později pracoval pro Národní památkový ústav, od roku 2009 je kurátorem sbírky architektury Západočeské galerie.

V současné době probíhá jeho výstava Pracovna republiky, která mapuje stavební boom v době první republiky, představuje významné architekty (například Hanuše Zápala, Adolfa Loose či Bohumila Chvojku) a nabízí regulační plán pro Plzeň od Vladimíra Zákrejse – velkorysý projekt, k jehož realizaci bohužel nedošlo. Výstava je k vidění do 28. února 2019 ve Výstavní síni ZČG v plzeňské Pražské ulici.

Kdyby byl realizován plán Vladimíra Zákrejse, Plzeň by v mnohých částech vypadala jako Hradec Králové nebo jako pražské Dejvice.

Až budeme bohatí, budeme si moci dopřát krásno – tak vidí postoj mnohých politiků Petr Domanický. Za první republiky to takhle nefungovalo (stačí pohled na meziválečné mosty, elektrárny a další „účelové“ stavby) a nemělo by ani teď. V Plzni se vždy řeší jen jednotlivé stavby, ale často se nehledí na kontext. Centrum města je o víkendech a v létě často mrtvé.

Momentálně je před dokončením realizace klíčové části oprav Semlerovy rezidence na Klatovské třídě. „Je to taková Müllerova vila vestavěná do činžovního domu.“ V Loosových interiérech a zejména v Semlerově rezidenci by se ale prý Petr Domanický ztrácel, byly příliš honosné, plnily zejména reprezentativní funkci.

„Nemusíme hledat architekta s vizí. Jsou tu desítky mladých architektů, kteří vědí jak na to. Je potřeba vůle k využití jejich schopností v Plzni a aby vedení města přiznalo, že ledacos je špatně.“