Pavučina snů
Kvalita hororů a vědecko-fantastických snímků v poslední době kolísá. Lawrence Kasdan v Pavučině snů naštěstí nezabředl do sebeukájení efekty nebo rádoby vědeckým výzkumem a podle knihy Stephena Kinga zrežíroval obstojný áčko-béčkový thriller o mimozemšťanech na Zemi.
U filmových hororů podle Stephena Kinga režiséři pravidelně narážejí na rozvláčné budování napětí a do očí bijící recyklovanost námětů, byť brilantně rozepsaných na několika stech stránkách. Fakt, že King vyrůstal na béčkových hororech padesátých a šedesátých let, dělá přepis zpět do filmu ještě trnitější. Pavučinu snů (v originále Dreamcatcher, tedy věc na chytání snů - "snolapka") napsal King před dvěma lety jako variaci na "mimozemskou invazi", a jak podle fanoušků, tak podle odborníků, se jedná o slabý brakovitý román. Autor sám odsudek potvrdil, když prodal práva na filmové zpracování za jeden dolar. Kdyby nebylo jména režiséra Lawrence Kasdana a Kingova dlouholetého spolupracovníka, scénáristy Williama Goldmana, zasloužil by si film zapomenutí ještě před první klapkou. Kasdan, scénárista páté a šesté epizody Hvězdných válek, však slíbil, že i když známe televizní Akta X a zástupy filmů o zlých mimozemšťanech, nebude Pavučinu snů směřovat do béčkového vyznění. Žánr monstr-fliků už nepřijme další nanicovaté dílo a Kasdan s Goldmanem zapracovali na kultivaci a příběhovosti, která bohužel vyznívá do ztracena díky nesnesitelné stopáži.
Znalci Kingova díla poznají jeden ze základních spisovatelových trademarků: skupina dospělých lidí byla v dětství spojena paranormálním zážitkem a nyní nastává situace, kdy musí spasit vše, na čem jim záleží. V Pavučině snů archetypální čtveřice zachraňuje nejen svůj osobní svět, když se ocitne na pravidelném ročním sedánku uprostřed zasněžených lesů. Shodou okolností ve stejném lese přistane loď plná krvežíznivých emzáků a následně se objevuje plukovník Curtis (Morgan Freeman) se svými lidmi, kteří jsou připraveni chladnokrevně zlikvidovat nejen zrůdy, ale i místní obyvatelstvo, zasažené neznámou infekcí. Scénář obsahuje několik brilantních míst (nejsou v traileru), jako když Curtis se svými vrtulníky (v knize se Curtis jmenuje Kurtz a jeho letecká jednotka odkazuje na stejnojmenného plukovníka z Apokalypsy) nalétává na základnu mimozešťanů a slyší v hlavě dětské hlasy: "Nezabíjejte nás! Infekce neexistuje! Přišli jsme v míru!"
Kasdan chtěl vyprávět příběh jako Spielberg nebo Zemeckis, ale to je v případě adaptace složité a režisér se bohužel zalekl i toho nejlepšího nápadu celého snímku: vizualizace paměti hrdiny Jonesyho jako ohromného archivu, odkud se lze skrz okno dívat na dění "v realitě". V zásadě jsou právě nejlepší sekvence filmu postaveny na hlavu, protože se Jonesy dívá sám ze sebe (zatímco jeho okupuje emzák) na sebe pohledem druhého člověka nebo filmové kamery, ale nebuďme detailisté...
Metoda Goldmanova skriptování se dá přirovnat ke stavění mostu o několika pevných pilířích a zřejmě má dost blízko i ke Kingovu uvažování. Až do posledních okamžiků filmu je jasné, že hluchá místa jsou jen přípravou pro další extrémně poutavou scénu, díky které se na chvíli zapomeneme nudit. Pro znalce hororů a paranormálních thrillerů přináší Pavučina snů nepříjemné úskalí: stejně jako v Kingových knihách, tohle jsme už někde viděli. V jiném podání, jinak zahrané, s jinými efekty, ale se stejnou myšlenkou. Přímý odkaz na Věc urazí každého, kdo Carpenterův ledový epos viděl. O originalitě vizuálního zpracování Vetřelců, eh, pardon, vetřelců, by se také dalo polemizovat, ale budiž modelářům přičteno k dobru, že sice přespříliš studovali H. R. Gigera, ale jejich nechutné skulptury přispívají k prohloubení zážitku. Kultivace nápadů jiných - tak by se dal dojem z Pavučiny snů shrnout, aby se recenzent vyhnul nařčení snímku z neoriginality a béčkovosti. Ve škatulce "filmů podle Stephena Kinga" jde o čistý a jasný nadprůměr - rozhodně lepší než televizně fušerský experiment Rose Red, televizní i filmové Vyzařování, To a komický Řbitov zviřátek.
Související odkazy: oficiální stránka
Pavučina snů (Dreamcatcher, USA 2003) Hrají: Morgan Freeman (Kurtz), Damian Lewis (Jonesy), Thomas Jane (Henry), Jason Lee (Beaver), Timothy Olyphant (Pete), Tom Sizemore (Underhill), Donnie Wahlberg (Duddits); Scénář: Lawrence Kasdan, William Goldman; Hudba: James Newton Howard; Režie: Lawrence Kasdan; 136 minut, titulky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
