Pavel Janáček, literární historik, ředitel Ústavu pro českou literaturu Akademie věd

31. březen 2016
03602255.jpeg

Co je to literární brak? Proč vzniklo tažení proti rodokapsům a „morzakoru“? Jaké místo má takzvaná populární literatura v národní literatuře? Je úloha cenzury vždycky jen negativní? Těmito otázkami se po léta zabývá literární historik a kritik Pavel Janáček, současný ředitel Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Cesta Ing. Pavla Janáčka, Ph.D. (1968) k literární vědě nebyla přímočará: jako synovi „nežádoucí“ literární historičky Jaroslavy Janáčkové a vojenského historika Františka Janáčka mu svého času nebylo umožněno studium na pražské Filozofické fakultě. Vystudoval tedy obor automatizovaných systémů řízení na Vysoké škole ekonomické, kde se věnoval programovacím jazykům. Na FFUK pak v devadesátých letech absolvoval postgraduální studium dějin české literatury.

Literárními kritikami a recenzemi přispíval do řady novinových titulů a literárních periodik, byl redaktorem Lidových novin a časopisu Iniciály. Už dvě desítky let také pravidelně spolupracuje se stanicí Vltava: v pořadu Slovo o literatuře (dříve Kritický klub) vede jednou měsíčně debaty o novinkách české literatury. Od poloviny devadesátých let působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde se zabývá především výzkumem literární kultury. Na pražské Filozofické fakultě také vyučuje dějiny soudobé literatury.

Zatímco jako publicista Pavel Janáček kriticky komentuje nejnovější českou literární tvorbu, badatelsky se věnuje populární literatuře a literární kultuře 19. a 20. století. Spolu s Michalem Jarešem vydal knihu Svět rodokapsu – komentovaný soupis 2028 lidových románů, které v sešitovém vydání vycházely ve 30. a 40. letech minulého století.

Knižně vyšla mimo jiné jeho monografie Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938 –1951, v níž se zabýval příčinami, které vedly k vyloučení nejen knížek lidového čtení z knižního trhu a obrazu domácí literatury za nacistické okupace a po roce 1948. Spolu s dalšími autory se význačně podílel na dvoudílné publikaci V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace v moderní české kultuře 1749 –2014, která u nás poprvé uceleně zpracovává téma cenzury. Tato publikace byla cenou v telefonické posluchačské soutěži.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

  • Hudba
  • Rozhovor