Operní leporelo bratří Formanů

1. červenec 2004

Historická budova Národního divadla se na několik dní proměnila v takřka rodinné teátrum. Přibližně před rokem zde Divadlo bratří Formanů ve spolupráci s Národním divadlem poprvé úspěšně uvedlo minimalistickou operu Philipa Glasse Kráska a zvíře. Pro technickou náročnost přípravy scény a řadu dalších zvláštních opatření se inscenace uvádí po několik dní za sebou. Série představení spadá vždy na okraj divadelní sezóny, aby byl co nejméně narušen provoz divadla. Dílu proto hrozí i periferní zájem diváků.

Ovšem i přes tento hendikep si opera Kráska a zvíře své publikum našla. Inscenace je rodinnou podívanou překypující výtvarnými nápady, které nepostrádají vtipu. Tento rys typický pro Divadlo bratří Formanů se podařilo přenést i na jeviště kamenného divadla a zároveň s tím i využít potenciál technickým možností, které Národní divadlo skýtá. Formani mají vždy blízko k divákovi a lze si jen těžko představit jejich inscenaci bez náležitého kontaktu, který vytváří rodinnou atmosféru. Tentokrát divadlo proniká do hlediště ve formě mystifikace, konkrétně v podobě "ostrých hochů" z ochranky.

Z inscenace Kráska a zvíře

Inscenace je velmi vhodně dramaturgicky zvolená. V rámci plánu Národního divadla je součástí řady "Minimalismus v opeře". Právě minimalistický ráz díla by sám o sobě stěží naplnil divadelní čas a prostor tak, aby inscenace strhla diváka. Tvůrci však přišli s výraznou výtvarnou vrstvou, která zaujme publikum již počínaje předehrou, kdy se na oponu promítá projekce výtvarných motivů. Prostý děj, během něhož se střídají prostředí vesničky a netvorova panství, přináší skvělou příležitost pro rozehrání eskapády výtvarné fantazie. Výtvarníci přitom neváhají využít možností, které jim velké kamenné a dobře vybavené jeviště skýtá. Dekorace zaplňují scénu do hloubky už od portálu. Diváci jsou svědky létacích efektů, spouštění dekorací shora, jejich komíhání vytvářející iluzi neklidného pohybu větví, barevných projekcí, bestiálního řevu Zvířete, mystifikační pauzy s projevem ředitele divadla a jeho následného sežrání, neklidného pobíhání stáda laní i takřka cirkusové drezúry koně. Zkrátka formanovská nápaditost se v Národním neztratila.

Zvláště čitelná je inspirace principem leporela, které s oblibou využívá výtvarník Matěj Forman. Jako obracející se list obrázkové knížky se z podlahy zvedá portál zahrady Zvířete. Za ním se však, podobně jako další list knihy, objevuje portál jeho paláce. Z něj pomalu vystupují kusy nábytku, z něj nádobičky, do pohárů teče víno... Hravá posedlost leporelovými "hejblátky" je zřejmá a je také dobře vidět, že výtvarník toto řemeslo skvěle ovládá. Tajuplnost pohybování věcí, s nimiž nikdo nemanipuluje, skvěle zapadá do příběhu o paláci, který spravují neviditelní sluhové. Princip skládačky se promítá i do mansionového řešení vesničky. V popředí scény se po stranách tyčí několikapatrové domky, v nichž můžeme sledovat dění v několika místnostech. Každá z nich má svou atmosféru, každá z nich může libovolně zmizet (zatažením rolety) a zase vstoupit do hry. I stylizovaný, jakoby trhavý pohyb postav asociuje prkenný pohybový rejstřík figurek trojrozměrných knížek.

Z inscenace Kráska a zvíře

O tvůrčí atmosféře přípravy premiéry vzniklo mnoho dokumentů. Atmosféru zkoušení a výroby dekorací zachycuje minivýstava fotografií Ireny Vodákové, která je instalována ve foyer divadla. Na škodu je bohužel nedostatečný (nebo spíš žádný) popis jednotlivých fotografií. I přesto může divák alespoň zprostředkovaně nasát rodinnou atmosféru formanovské dílny.

Představení Kráska a zvíře můžete v Národním divadle navštívit do 9. července, ceny vstupenek jsou od 30,- do 500,-.

Související příspěvek

autor: mat
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová