Okno naproti
Účetní Giovanna se kromě dvou dětí stará o poněkud tupého manžela, který je v jádru takový dobrák, že vezme do opatrování starého muže z ulice. Jaká byla minulost starce a co se skrývá za oknem naproti vypráví v oceňovaném životním dramatu italský režisér Ferzan Oztepek.
O filmu italského režiséra Ferzana Ozpeteka, který si odnesl Křišťálový glóbus z karlovarského festivalu a příjemně potěšil nejednoho diváka zblbnutého americkými filmovými selankami, se nedá říci, že by neobsahoval kontroverzi, klišé či nudné pasáže. Nicméně jako evropský snímek promlouvá Okno naproti k divákovi jeho vlastní filmovou řečí, bez přehnaných efektů nebo klipového stylu, jaký dokáže udělat i z dobrého námětu nesledovatelnou maškarádu. Oztepek solidně a pomalu kombinuje milostný trojúhelník v současnosti se stíny koncentračního tábora. Ústřední ženské drama staví na otázce, zda se nechat smýkat rodinným životem nebo žít nevázaně. Výstižně popsané charaktery, ne příliš vzdálené všední realitě, ještě prohlubují dojem, že takový příběh by se klidně mohl dít za nejbližším oknem.
Účetní Giovanna (Giovanna Mezzogiornová) nemá život jednoduchý. Kromě dvou dětí se stará o poněkud tupého a nesamostatného manžela, který je v jádru takový dobrák, že vezme do opatrování starého muže z ulice. Identita neznámá; stařec působí přízračně až neskutečně, mluví málo a na zápěstí má vytetované číslo z koncentračního tábora. Jeho existence uklidňuje vystresovanou Giovannu. Skrz starce si uklidí v hlavě a stále častěji se dívá do protějšího okna, kde bydlí přitažlivý Lorenzo (Raoul Bova). Jakmile linie starce a ženy ustupuje do pozadí, vystupuje reliéf Lorenza a Giovanny jako společenský konflikt nasměrovaný na Giovanninu rodinu. Öztepek kromě režie spolupracoval na scénáři a dokázal najít správnou rovnováhu mezi rozmělňováním minulosti a probíráním současnosti. Starce použil nikoli jako spasitele, který otevře Giovanně oči a zmizí, ale jako svébytnou postavičku se skandální minulosti, která vrhá na druhou světovou válku nečekané světlo. Jen k Giovannině uvědomění si své osobnosti nemusel použít kulinářskou scénu jako z oka vypadlou televizním kuchařským rádcům.
Oztepek zná svojí Itálii. Celý příběh zasadil do Říma s použitím místních reálií a obyvatel. Temperamentní italská povaha se otiskuje do celého filmu, s hádkami a křikem na ulicích i v domech prostoupených vzájemným pomlouváním a drbáním, aniž by si přitom lidé chtěli ublížit - takový je jejich styl života, jak pochopíme hned na začátku, když se jeden soused jde vypořádat s hlučnou rodinou. Naštěstí vyprávění nesklouzává k opěvování italské nátury, ale jako klíště se drží hlavních konfliktů. Symbolika funguje ve filmu na vkusné nevtíravé úrovni - už samotné okno naproti je jasným označením případné světlé budoucnosti nebo naděje pro cokoliv. Čím Oztepek překvapuje, je finální řešení, nepodobné obvyklým happyendům. Giovannin výběr mezi povinností, štěstím a osobní svobodou končí realisticky, tak aby divák neodcházel s hřejivým pocitem v duši a slovy "stejně je to blbost", na rtech. Příběh je zábavný jak na propracované vnitřní úrovni, tak na té povrchní. Člověk hledající uklidňující film bez mimozemšťanů, válek, adrenalinu a zkratkovitého scénáře bude potěšen. Menší nadšení projeví znalec filmové hudby, kterého sice komorní preludování Andrea Guerry potěší, nicméně z něj místy výrazně uslyší Philipa Glasse (Naqoyqatsi, Hodiny).
Okno naproti slavilo divácké úspěchy po celém světě. Kromě zmíněného Křišťálového glóbu dostala ve Varech cenu hlavní představitelka, Giovanna Mezzogiornová a Oztepek navíc obdržel cenu za nejlepší režii. Italové nenechali svého celuloidového borce na pospas osudu, a také si ho ocenili a nominovali na několika festivalech (ceny David di Donatello a Festival italského filmového syndikátu). Okno naproti se zatím drží jen v evropském teritoriu a stále jde o nezávislý film, uváděný v České republice pouze v šesti kopiích. Jestli ho náhodou chytnete ve svém kině, nebudete litovat.
Související odkazy: informace na IMDB.com
Okno naproti (La Finestra di Fronte, Itálie 2003) Hrají: Giovanna Mezzogiornová (Giovanna), Massimo Girotti (Davide Veroli), Raoul Bova (Lorenzo), Filippo Nigro (Filippo), Serra Yilmazová (Emine); Scénář:Ferzan Ozpetek, Gianni Romoli; Hudba:Andrea Guerra; Režie: Ferzan Ozpetek; 106 minut, titulky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
