Odešel Jopie Heesters - nestor operety

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02519926.jpeg

Ve věku 108 let podlehl následkům těžké mrtvice na Štědrý den herec a zpěvák Johannes Heesters, nestor operety.

Rodák z Nizozemí, kterého zbožňovaly generace a který žil od roku 1936 v Německu, ještě před třemi lety vystupoval před vyprodaným hledištěm a obešel se bez nápovědy.

Neodolatelný bonviván ze staré školy, se skleničkou šampaňského a ve fraku, který, jak říkával, nejspíš vynalezli pro něj. Nosil jej s grácií stejně jako bílou hedvábnou šálu a cylindr. Fenomén 20. století, nestor operety, který strávil neuvěřitelných 90 let na jevišti a o tři roky méně stál před kamerou televizní i filmovou.. Šarm, elegance a lehkost, to byly devizy umělce, který patřil mezi nejpopulárnější divadelní herce 20. století. Jeho životní rolí byl hrabě Danilo v Lehárově operetě Veselá vdova, kterou na jevišti Státního divadla na mnichovském náměstí Gärtnerplatz hrál 1600krát! Bez slavné písně „U Maxima jsem znám" se neobešlo žádné vystoupení.

Johannes Marius Nicolaas Heesters se narodil 5. prosince 1903 v nizozemském městě Amersfoort jako nejmladší ze čtyř synů obchodníka. Původně se chtěl stát knězem, když ale v 16 letech poprvé navštívil divadlo, okamžitě mu propadl. První zkušenosti sbíral v operetě v Amsterdamu, záhy se jako tenor proslavil po celé vlasti. Důležitým mezníkem v kariéře se stala vídeňská Volksoper v roce 1934 a titulní role nejslavnější operety Carla Millöckera „Žebravý student". O rok později jej zpíval už v Komické opeře v Berlíně, a stejnou roli ztvárnil také v opulentní filmové verzi v 1936, po boku Caroly Höhnové a Mariky Rökkové, která se stala nejdůležitější Heestersovou filmovou partnerkou. Právě v Berlíně zažil největší slávu, a to v letech 1935 až 1946, což mu nakonec ve vlasti přitížilo. Kariéru za nacistického Německa a oblibu dokonce u Hitlera totiž mnozí krajané považovali za kolaboraci s tehdejším režimem. Umělec se musel před soudem zodpovídal z nařčení, že měl v roce 1941 hrát pro dozorce koncentračního tábora Dachau, což Heesters popíral až do své smrti. Zdůrazňoval, že za nacizmu netočil žádné politické filmy a věnoval se pouze kariéře.

Heesters velmi těžce nesl, že ke svým stým narozeninám nedostal z Nizozemí oficiální přání a nebyl pozván ani na banket v Berlíně u příležitosti návštěvy nizozemské královny Beatrix.

Johaness „Jopie" Heesters se stal legendou už za svého života, ke kterému kromě zpěvu a jeviště patřily také - jak on sám hrdě dodával - i ženy, víno, a pět cigaret denně. Jeho životní a herecká dráha byly ovšem především ve znamení neúnavné práce a nezničitelné vitality, díky které se stal také příkladem stárnutí nejenom s grácií, ale také v plné síle.Místo posledního odpočinku najde umělec na hřbitově v Mnichově. Jeho umělecká pozůstalost připadne berlínské Akademii umění.