Ochránkyně pražských ulic
Ženy v pražské architektuře a sochařství je podtitul knihy, v níž se autoři, kunsthistorik a fotograf, při svých procházkách metropolí zaměřili na různé způsoby zobrazení ženské postavy, sloužící jako funkční i zdobný prvek v architektuře.
Mladý historik umění (více se o něm v knize nedozvíme) Ladislav Zikmund svým průvodcem po vybrané pražské architektuře volně navazuje na knihu Aleny Ježkové nazvanou Strážci pražských ulic. Mohlo by se zdát, že Zikmund vytvořil protipól první publikaci. Ale jde o něco jiného. Zatímco Strážci uvádějí do světa podob a symboliky domovních znamení, Ochránkyně mají zaměření širší. Jediným omezením zde je předmět zobrazování, za který byla autorem zvolena žena: "Může se zdát, že architektura byla a je vždy doménou mužů. On jako tvor rozumný vždy věděl, kudy nejlépe vést ulice, kde co postavit, k jakému stylu sáhnout a kam bude naše město směřovat. Vidíme však, že před ženou jeho neúprosný úhelník a rýsovací pero jihnou, umisťuje její sochy na fasády jako šperk dokonalosti, do parků jako strážkyně odpočinku, na náměstí jako strážkyně společenského prostoru."
Možná by bývalo vhodné, kdyby nakladatel přidal do svazku mapku, aby bylo zřejmé, po kterém prostoru se poutník a hledač ženských postav nejčastěji pohybuje, jestli autor prošel, doprovázen fotografem Martinem Babicem, jen obvyklé "turistické tepny", nebo z nich uhnul i do neznámých zákoutí nebo například, ve kterých částech a prostranstvích je koncentrace ženské krásy - v mramoru či fresce - obzvlášť vysoká. Ale mapa tu není, a tak nezbývá, než důvěřovat vkusu autorů a vydat se v jejich stopách podle jimi nabídnutého schématu. Výběr je členěn podle dvou hlavních kriterií. První obhlíží domovní fasády a sleduje, čím jsou pokrývány, druhé přepočítává a kontroluje volné sochy (ovšem nevyjímaje sousoší) - na kašnách (Wimmerova kašna) , domech (ČNB, náměstí Republiky 28/864, Alegorie na Národním muzeu) , na náměstích (Socha sv. Václava, Socha Elišky Krásnohorské na Karlově náměstí) i v zahradách a v parcích (Sochy v zahradě Valdštejnského paláce).
Ze struktury obsahu je jasné, že cesta prakticky nevybočila z hranic prvních dvou pražských obvodů. Jistě už náhodná pochůzka územím staroměstským i Novým Městem zaplnila objektiv i poznámkový blok, a tak k výhledu za okraj musí stačit nepatrný vzorek, kupříkladu Zámek Trója či Tančící dům. Pozorovatel tedy zůstává v tradičním vymezení a v zajetí toho nejlepšího a nejsnadněji dosažitelného. Že hloubka do uměleckého zobrazení uzavřené krásy je nezměrná, konkrétně dokazuje ilustrované vyprávění o ženských stojících postavách v ulicích Dlouhé, Žitné i Revoluční, líčení o ženských plastikách na porticích v Havlíčkově a v Pařížské, ženský maskaron ve Vojtěšské, žena na vitráži i žena posvátná, Panna Maria - Ochránkyně všech ochránkyň.
Ladislav Zikmund slovem a Martin Babic obrazem spoluvytvořili vcelku zdařilý bedekr. Pokud by se někdo rozhodl absolvovat exkurzi kolem vybraných kamenných, malovaných i mozaikou skládaných ženských podob a portrétů, jistě by měl program na dlouhou dobu zajištěný. Snad by knize slušel trochu uvolněnější tón, překračující zodpovědnost vůči popisu a zohledňující poetickou, estetickou stránku zvoleného vymezení. Určitě by bylo třeba, aby se text podobného zaměření vyvaroval nepřesností (např., že sv. Anežka česká je poslední česká národní světice). Ale to je jen drobné upozornění, neboť svůj účel, poukázat na krásu města v jeho fragmentech, publikace jistě plní.
Ladislav Zikmund, Ochránkyně pražských ulic. Ženy v pražské architektuře a sochařství, Mladá fronta, Praha 2008, str. 200.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
