Nová Mayenburgova hra Bang! v pojetí Divadla Letí je drsnou komedií o vzpouře bílého muže

6. prosinec 2017
Bang! (Marius von Mayenburg)

Pouhé čtyři měsíce po světové premiéře v berlínské Schaubühne uvedlo na začátku listopadu Divadlo Letí české zpracování nejnovější hry jednoho z nejúspěšnějších německých současných dramatiků Maria von Mayenburga.

Jak už bývá u autora zvykem, i v komedii Bang! Mayenburg reaguje na současné události ve světě a v Evropě. Do divadelního prostoru vnáší pelmel popkulturních témat, řeší otázku dědictví západní kultury a výchovy, ptá se na původ pokrytectví a násilí, klade zrcadlo dnešní potřebě být medializován a vyjadřuje se také k politickému nástupu populismu.

Divadlo Letí na svém webu uvádí, že Bang! je tyranská komedie o vzpouře bílého muže. To je podle dramaturgyně souboru Marie Špalové jedno ze stěžejních témat celé hry. „Ta komedie je poměrně drsná, takže je tyranská. A vzpoura bílého muže je téma, které hra nese.“

„To, co nás na této hře zaujalo ještě dřív, než jsme si ji mohli přečíst, byla anotace samotné Schaubühne, kde se psalo, že ji Mayenburg napsal jako reakci na zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem,“ pokračuje Špalová. „Celkově se tím vyjádřil k situaci v USA, ale také v Evropě, kde se do popředí politického dění dostávají tyrani, nebo dejme tomu osoby, které jsou dětinské. Proto je hlavním hrdinou hry malé dítě.“

„Bílý muž je v podstatě politická či politologická zkratka pro tzv. white trash (bílý odpad). Populisté se snaží oslovit běžného bílého muže, který se začíná cítit utiskovaný. Je to vlastně taková jeho vzpoura většiny proti menšinám, které získaly na síle. Všichni tito vůdci našli díru na trhu a oslovili nejobyčejnějšího bílého muže,“ vysvětluje dále dramaturgyně,

Jedním ze základních témat, kterým Mayenburg hru Bang! otevírá, je také téma násilí. Ústřední postavou příběhu je Ralph Bang, zrůdný plod dokonalých benevolentních bio rodičů, jež ho vychovávají s respektem a s tak nezdravou láskou, že tento malý despota nezná hranice a ničeho si neváží.

Na to, jestli je v Ralphovi zlo zakořeněno z podstaty, se názory lehce různí. Pro herce Richarda Fialu, který v představení hraje v součtu pět menších rolí a prakticky nesejde z jeviště, jsou násilí i zlo spojené nádoby. „V této inscenaci je zlo skryto především v opečovávání dítěte, zbavování ho zodpovědnosti. Tam vidím původ zla, které se poté začne kumulovat,“ říká Fiala, který má pocit, že zlo v malém tyranovi probudí až příliš tolerantní výchova.

Podle herce Tomáše Kobra jde v příběhu vlastně o paralelu, kterou jsme v reálné historii mohli vidět už tisíckrát, i u nás v České republice. „My například tušíme, co jsou naši politici zač, jaké mají cíle a záměry, ale většinová společnost s tím vůbec nic nedělá. A my si je pak zvolíme do parlamentu, nebo třeba i do prezidentského křesla.“

„Většinová společnost tomu jen přihlíží – ‚vždyť ono to nějak dopadne‘. A to je přesně Ralph Bang. Žádná z postav proti Ralphovi vůbec nic neudělá a naopak všichni dělají to, co on chce,“ vysvětluje Kobr.

Spolu se členy Divadla Letí do úterního vysílání ArtCafé dorazila také divadelní kritička Jana Soprová, která aktivity tohoto nezávislého souboru už po několik let kontinuálně sleduje. „Do stylu Divadla Letí Mayenburgovy hry velice dobře sedí, jelikož autorovými inspiracemi jsou například komiksy, nebo i dramatik Georg Büchner a jeho nahodilé splétání situací.“

„Divadlo Letí sleduji prakticky od jejich začátku, od roku 2005,“ pokračuje Soprová. „Přirovnala bych ho k tomu, jak funguje moře. Je tu příliv i odliv. Vlny odnášejí do moře pěnu, něco navíc, nějaké příměsi. A vlna zpět něco vyvalí na břeh a něco zůstane.“

„Tento soubor není pouze generační organismus, jak tomu bylo na začátku, ale stále se omlazuje a oživuje. Tím dokáže být stále čerstvý, zatímco stálejší členové stále dozrávají,” uzavírá kritička.