Nora a Ibsen jsou z Norska, Divadlo v 7 a půl z Brna, sešli se v pražské Arše

28. únor 2005

V anketě divadelních novin "Inscenace roku 2004" obsadili třetí pozici, oslavili první výročí premiéry a přijeli do Prahy. Na konci 19. století vzedmula Ibsenova Nora (v originále Domov loutek) rozčarování z příběhu vzorné ženušky odhodlávající se opustit manžela a děti. Režisér Jan Antonín Pitínský inscenoval Ibsenův text jako intimní drama s gagy, jako průsečík neuróz lidí zatlačených do kouta. Mimochodem, s vraždou na konec.

O předposledním únorovém víkendu stála na scéně Divadla Archa stísněná překližková škatulka, kamrlík s holými stěnami, bolestivě umístěný v obrovském, černém, nedosažitelném prostoru. Navozuje dojem, že kdyby tu nestála, celé drama by bylo o něčem jiném. Chybějící prostor je totiž největším postižením všech postav. V zadní stěně "nory" jsou proříznuta příznačná ponorková okýnka a lítací dveře - pichlavé návštěvy "toho venku". V temnotě obchází korektní skandinávský trol (rozumějme služebná Helena).

Fotografie z inscenace

Nora je přitažlivou ženou vychovanou dominantním otcem, podle jehož vzoru si vybrala manžela. Má všeho dostatek, ráda hovoří o penězích, je matkou tří papírových parníčků, totiž dětí. Své přítelkyni Kristině se má čím chlubit a také se chlubí. Žije v domácnosti kombinující Norsko s Itálií (půvabný režijní nápad těžící z kontrastů). Všechno funguje do zlomového okamžiku, kdy se dopustí svobodného činu. Pro podporu zdravotního stavu svého chotě Helmera padělá důležitý dokument, aby získala dostatek peněz na dovolenou v již zmiňované Itálii. Ocitá se pod trojím tlakem: z jedné strany vyhrožující věřitel, z druhé přítelkyně, jíž je třeba pomoci, ze třetí muž, který se o ničem nesmí dozvědět, a přesto rozhoduje o osudech ostatních. Nora se pro Helmera obětuje, on pro ni ne - pravý okamžik pro prozření (domov loutek) a odchod. Neodejde, je uškrcena.

Pod tlakem jsou všechny postavy. Helmer zoufale buduje a brání postavení, Kristina překonává samotu a bezprizornost, věřitel Krogstad ztratil se zaměstnáním sám sebe. Smrtelně nemocný Doktor Rank čeká na konec, vnáší nová témata a pohled trochu zvenčí. Každá osoba je ztvárňována odlišným hereckým stylem, charakterizována rituálem, kostýmem a v neposlední řadě účesem. Herci používají jemnou autoparodizaci a ironický nadhled na dramatickou postavu, což vyvolává vynikající tragikomické situace, kontrastující s okamžiky realistického traumatu. Umírající mladík s klaunsky bílou tváří v groteskních tanečních kreacích, Nora v hedvábných šatečkách bijící sebou o překližku, pokřivený Krogstad zapalující sirky ústy, záhadná Kristina v zajetí ručních prací.

Pitínského inscenace znamená značnou nadvládu režiséra a herců nad dramatikem. Z představení odcházím jako z koncertu herecko-režijní virtuozity, téměř exhibice, vzniklé na bázi Ibsenovy hry.

Henrik Ibsen: Nora, překlad K. Kraus a J. Rak. Představení 19. 2. 05. Režie: J. A. Pitínský; dramaturgie: Vendula Borůvková; scéna: Tomáš Rusín; kostýmy: Zuzana Štefunková; hudba: Petr Hromádka

Hrají: Dana Růžičková - Nora; Václav Neužil - Helmer; Bárbra Milotová - Kristina; Martin Siničák - Krogstad; Dalibor Přecechtěl - Dr. Rank; Sergej Sanža - Trol.

autor: Zuzana Malá
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.