Svatý hřích a Bagoun. Dvě povídky Zinaidy Gippiusové

Z dobových kreseb a fotografií je patrné, že Zinaida Gippiusová byla velmi atraktivní žena, pozornost mužů však poutala nejen svým vzhledem, ale také mimořádným intelektem. Ve dvaceti letech se provdala za Dmitrije Merežkovského a podle svého tvrzení se pak plných 52 let, až do jeho smrti, od něj neodloučila ani na jediný den. Jejich byt byl od poloviny 90. let až do první světové války nejznámějším petrohradským literárním salonem. O nedělích se zde scházeli významní literáti přelomu století – Rozanov, Sologub, Blok, Ivanov a další.

Gippiusová a Merežkovskij byli také respektovanými a obávanými kritiky, zejména Gippiusová se stala pověstnou až svou fanatickou nesmlouvavostí. Oba manželé byli též činní jako publicisté, angažovali se v obrodě náboženského uvědomění. Po Říjnové revoluci emigrovali do Paříže, do Ruska se už nikdy nevrátili.

Ve svých povídkách se Gippiusová soustřeďuje především na výjimečné postavy vzpírající se životu v banálním, měšťáckém stereotypu a vymykající se okolí mimořádnou citlivostí a vnímavostí. Přitahují ji motivy smrti a zmaru, často se utíká do oblasti podvědomí, snu a fantazie.

Svatý hřích

V zasněženém stavení v Jefremovce kdesi v Rusku se scházejí k obřadu stoupenci venkovské heretické sekty a mladou Darinu trápí spáchaný hřích. Autorka v příběhu rozpolcené ženy, která se účastní frenetických náboženských shromáždění, reflektuje téma sektářství. Gippiusové posloužily za předlohu zejména ruské sekty chlisti a skopci.

Bagoun

V mysli malého Víti se sváří víra ve svět pohádkových bytostí s racionální výchovou rodičů a výukou mladé guvernantky. Léto tráví rodina na venkově na letním bytě. Víťovu pozornost přitahuje záhadný vysoký dům za borovicovým lesíkem. K domu přiléhá velká zahrada nebo sad skrytý za vysokou ohradou. Nikdo zde nežije krom starého mrzutého zahradníka, kterému se přezdívá Bagouna. Ve vsi se o něm šíří podivné zvěsti, že je „nečistý“.