Botanická zahrada s geniem loci. Učil zde Albert Einstein, část skleníků vybombardovali spojenci
Botanická zahrada s geniem loci: Rozdělená univerzita, rozdělená zahrada
Areál Na Slupi se otevřel v roce 1900, i když stěhování započalo v roce 1898. To byla již pražská univerzita rozdělená (stalo se to v roce 1882) na dvě části – českou a německou a nesla název Karlo-Ferdinandova. A proto byla rozdělena i zahrada, dolní část patřila české části univerzity, horní část byla německá. Právě v německých budovách, ve Viničné 7, působil dva roky i Albert Einstein. A právě německé skleníky zasáhlo spojenecké letectvo v roce 1945.
Ještě před univerzitou vlastnil pozemek Spolek pro zvelebování zahrad, který o něj již tehdy (za podpory knížete Kamila Rohana) pečoval – a tak se některé už vysazené stromy staly součástí nové botanické zahrady. Jde například o jinan dvojlaločný Praga, zakrslou rostlinu, která byla v zahradě vysazena někdy mezi lety 1860 a 1870 a nejprve byla údajně pěstována v sudu. Návštěvníci ji najdou před vchodem do skleníků.
Dalším stromem, jehož stáří lze odhadnout na zhruba 130 až 140 let, je lapina jasanolistá. „Ta je jakýmsi vlajkovým stromem zahrady,“ upozorňuje odborný kurátor venkovních expozic Lubomír Hrouda. „Lapiny rostou v severním Íránu a jsou příbuzné ořešákům. Naše lapina má obrovskou korunu a díky ní je tady příjemné mikroklima. Této části zahrady říkáme háj, rostou tady stínomilné lesní rostliny a lapina jim dělá dobré prostředí,“ říká docent Hrouda, podle kterého je zahrada fenomenální místo s nezaměnitelným geniem loci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
