BáSnění Marky Míkové
Herečka, hudebnice, režisérka, autorka knih pro děti Marka Míková vybírá své oblíbené verše.
Marka Míková (nar. 1959) vystudovala na pražské DAMU loutkářství, obor režie a dramaturgie. Pracovala jako dramaturgyně, scenáristka a režisérka v Divadle Minor. Zároveň hrála na klavír a baskytaru v rockové skupině Dybbuk, později Zuby nehty.
Působila jako moderátorka v Rádiu Limonádový Joe. Je principálkou spolku Loutky v nemocnici, pro tento soubor píše a režíruje divadelní hry, skládá písně a sama se účastní aktivit souboru v nemocnicích a léčebnách. Žije v Praze a má čtyři děti.
ÚDAJE O VYDÁNÍ:
- Vladimír Holan: Borovice (ze sbírky Bolest, Československý spisovatel, 1965), Ptala se tě (ze sbírky Ptala se tě, Mladá fronta, 1965)
- Zuzana Trojanová: Můj děda stvořil matku mou a otec pak mě (ze sbírky Hoře z nerozumu, Mladá fronta, 1980)
- Oldřich Mikulášek: Cosi je ve vzduchu (ze sbírky Svlékání hadů, Československý spisovatel, 1963), Láska (ze sbírky Šokovaná růže, Československý spisovatel, 1969)
- Emily Dickinsonová: 437 (ze sbírky Neumím tančit po špičkách, Argo, 1999, překlad Jiří Šlédr)
- Bohuslav Reynek: Radost (ze sbírky Rty a zuby, vydala Literární čajovna Suzanne Renaud, 2006), Blázen (ze sbírky Básnické spisy – Básně knižně nevydané, Archa, 1995)
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
