F. Clemente - retrospektiva ve frankfurtském Schirnu

Zmiňovaly se o nezapomenutelných zážitcích a neopakovatelných vjemech. Musím upřímně přiznat, že jsem umělcovo jméno kdysi zaslechla v souvislosti s Andy Warholem, ale konkrétní obrazy se mi ne a ne vybavit. O to více jsem se na výstavu těšila.

Je uspořádaná netradičně - opačně, přesněji řečeno bez obvyklé časové posloupnosti. Stoupáme po schodech a než dospějeme k umělcovu životopisu, který je jakýmsi prologem každé výstavy, obdivujeme jeho černobílou fotografii životní velikosti. Zahalen do černého pláště a obklopen mlhou, hledí kamsi. Bezesporu velmi pohledný muž. Pročteme se jeho curriculum vitae a jenom tiše polykáme: narozen 1952 v Neapoli, poté žil v Římě, studoval architeturu. Léta strávil v Indii, od roku 1981 je New York jeho domicil. Přátelil se a tvořil s Andy Warholem, s Jean-Michelem Basquiatem. S velkým očekáváním vstupujeme do prvního sálu, v kterém jsou vystaveny jedny z jeho novějších prací z roku 2009.

První dojem je velmi příjemný - gigantické akvarely zavěšené těsně vedle sebe - 1,85 m na 3,65 m obepínají zdi výstavního sálu. Prolínající se pastelové barvy působí uklidňujícím dojmem. Přistoupíme blíže a vidíme velké množství srdcí různých velikostí, vidíme duhy, těla různých rozměrů, sem tam s ptačí hlavou. Myši a motýly nelze přehlédnout, jdeme dál, přestáváme chápat a registrujeme další srdce a občas kosti a také věže a listí a různé předměty denní potřeby jako kartáč na vlasy a nůžky. A také trnité větvičky - v kombinaci se srdci - no co k tomu říci? Napadá nás jediné slovo: kýč a nemáme nejmenší chuť luštit tuto symboliku. Obrazy nám připomínají předlohy pro tetovací studio. Rozpačitě vstupujeme do dalších místností.

Zde jsou vystaveny Clementovy dřívější práce. Vidíme jeho vlastní podobizny mohutné a intenzivní. Zastavujeme se před skvělými portréty Allena Ginsberga a Roberta Creeley. Ležící Alba v červených šatech, vulgární, svůdná a vtěsnaná jen tak tak do formátu obrazu nás fascinuje, stejně tak jako portrét Fran Lebowitz - pohled jejich velkých očí na nás spočívá s až nepříjemnou naléhavostí.

Pokračujeme v prohlídce a vidíme práce, které lze připsat pop-artu, surrealistické obrazy, obrazy s náboženskou tématikou, plátna inspirovaná indickými vlivy, fototapety a obrazy zarámované a uspořádané jako puzzle. Vidíme létající jeptišky namalované na džínovině, každá z nich má na těle nápis jedné ze zakázaných drog. Symboly, náznaky, podivná mystika, otázky - pro diváka to znamená překážkový běh, který ho hned na začátku vyčerpává, protože cíl je více než nejasný. Konečně chápeme, že jsme konfrontováni s pracemi eklektika, jehož cílem je vyzkoušet vše, nikde nezakotvit a hledat stále dál. Při hledání se inspiruje svými malířskými kolegy a jejich vliv je často více než patrný - poznáváme Chagalla, Warhola, Gaugina.

Dovedu si představit, že má Clemente své obdivovatele - jeho plátna jsou barevně příjemná a líbivá. Mě jeho práce zklamaly a bohužel ani těch pár zdařilých portrétů z 90tých let situaci nezachrání.

Galerie Schirn Frankfurt: Francesco Clemente. Palimpsest. 8. června - 4. září 2011