Dokumentární road movie Roura, kniha o tom nejlepším ze slovenského filmu a univerzálně použitelný Jiří Balvín

Ve snímku nechává dva komediální hrdiny, silniční dělníky, jít světem. Nekončící hovory občas něco naruší: setkání s podivným šoférem, jímavý monolog paní, která při lesním požáru přišla o život. Film končí momentem, kdy náklaďák s hrdiny jede kolem skupinky velmi přirozeně působících dětí, které zrovna zkoušejí naučit slepici jezdit na tříkolce. Je v tom nějaké poselství? A musí být? Končí řečnickou otázkou svůj článek Ondřej Štindl v Lidových novinách.

Jindřiška Bláhová je festivalovou zpravodajkou Hospodářských novin. Píše o filmu Roura, který Vitalij Manskij natočil na trase plynovodu z Urengoje do Užhorodu. Pozoruhodnou dokumentární road movie teď přivezl na festival do Karlových Varů. Životy obyčejných Rusů roztroušených kolem plynovodu podle svých slov režisér mohl zobrazit přes ekonomickou politiku Vladimira Putina.

„Ale to by pak film křičel publicistickým patosem. Šlo mi o zachycení bezčasí a každodenního života,“ říká Manskij. Ten má podle Jindřišky Bláhové a Hospodářských novin jednu pro dokumentaristy výhodnou vlastnost. Umí si vybírat téma, které přitáhne pozornost. Není vyloučeno, že na sebe za pár let strhne světový zájem. Rád by se totiž věnoval ruskému prezidentovi a natočil jeho odchod z funkce.

A do třetice z Karlových Varů. Věra Míšková v Právu popisuje včerejší křest mimořádně pečlivě připravené knihy britského autora Petera Hamese The Best of Slovak Film – To nejlepší ze slovenského filmu. Křtu se kromě autora účastnil Peter Dubecký, generální ředitel Slovenského filmového ústavu, který knihu vydal, a umělecká poradkyně festivalu Eva Zaoralová.

Kniha mapuje sedmdesát let slovenského filmu, jeho počátky, vrcholná díla šedesátých let až po snímek Martina Šulíka Něha. „Mým úkolem,“ píše v Právu autor, „bylo napsat o těch filmech především pro zahraniční diváky, objasnit jim, proč by měli slovenské filmy vidět,“ uvádí Hames. „Můžeme sousedům publikační činnost filmového ústavu jen závidět,“ říká v Právu Zaoralová. „Jsem přesvědčena, že podobnou publikaci bychom uvítali i u nás.“

Hrál Salieriho, teď bude zpívat psa. Tímto titulkem opatřila Věra Drápelová svůj rozhovor s americkým zpěvákem a hercem Murrayou Abrahamem v Mladé frontě Dnes. Proslavil se rolí v oscarovém snímku Amadeus a po třiceti letech se dal na muziku. Na festivalu Prague Proms dnes vystoupí v opeře ve světové premiéře symfonie Stevena Mercuria A Grateffull Tail. V rozhovoru vzpomíná na natáčení Amadea:

„Byl jsem tu šest měsíců a během té doby komunisté pořádali sjezd. A najednou se leccos dalo sehnat, včetně ovoce. Ale většina zážitků je naštěstí jiného druhu. Lidé byli báječní, zvali nás domů, dělili se s námi,“ říká Abraham, který také vysvětluje, proč se rozhodl zpívat v opeře oslavující lásku ke zvířeti. Symfonie je podle něj věnovaná všem, kteří ztratili psa. Povzbuzuje lidi, aby po smrti zvířecího miláčka žili dál a pořídili si jiného, který čeká na jejich péči. Rozhovor Mladé fronty končí otázkou, co obnáší monolog psa. Odpověď: „Volnost. Kdo vlastně ví, jak mluví pes?“

S hvězdou Formanova filmu rozmlouvá i Frank Kuznik v Hospodářských novinách. Zajímalo ho, proč se Abraham po tak úspěšné herecké dráze vrhá do zpěvu. Co když teď opravdu bude průměrný zpěvák? „Člověk by měl věčně zkoušet něco nového. Hrát Shakespeara a klasické role je pro herce vděčné a náročné, ale pořád ne tak náročné, jako když má zpívat. Pak je třeba úplně proměnit celou techniku a způsob vyjadřování. Chtěl jsem si jen vyzkoušet, zda jsem takové věc ještě schopný,“ pokračuje Murray Abraham. „Mám za sebou padesát let profesionálního hraní a tři roky profesionálního zpěvu. Spíš než že by mě to děsilo, se trochu tetelím vzrušením. Asi jako když jsem měl kdysi poprvé stanout na jevišti. Navíc takhle krásná představení se člověku pod ruku dostanou jen párkrát za život,“ přiznává herec a zpěvák v Hospodářských novinách.

Ke kandidátovi na ministra kultury, Jiřímu Balvínovi, se v Lidových novinách vyjadřuje Jana Machalická. Podle ní je Balvín figura obecně použitelná na jakémkoli vedoucím místě. A o to také usiluje řadu let, aniž by jeho nasazení odpovídalo výsledkům. Při bližším pozorování to dokonce působí tak, že Jiří Rusnok vzal, co bylo na krámě.

Jiří Balvín se dal slyšet, že bude řešit personální obsazení Národní galerie. Dokonce si prý chce posvítit na problémy v Národním divadle. Jako člen úřednické vlády by podle Machalické neměl pomýšlet ani na jedno, v Nosticově paláci může tak leda podepisovat papíry a dávat záštity. Za hezký plat, samozřejmě.