Výběr z denního tisku, 11. června

Včera večer přišla zpráva o úmrtí básníka Zdeňka Rotrekla. Nesměl psát, ale nepřestal. Jeho osud změnil režim, třináct let strávil ve vězení a čtyřicet let měl zakázáno publikovat. Tak zesnulého básníka představuje Klára Kubíčková v Mladé frontě Dnes. Narodil se v roce 1920 v Brně, prožil totální nasazení za války, smyšlené obvinění po nástupu komunistů k moci, zinscenovaný proces a v roce 1949 skončil Zdeněk Rotrekl ve vězení. Básně psal i tam.

Jak později uvedl, své verše zapisoval nalezenou tužkou na záchodový papír. Vzpomíná na něj brněnská disidentka Jana Jelínková, která se zasloužila o rozšíření jeho básní: „Neznal pocit pomsty ani křivdu, odpustil všem za to, co si musel vytrpět. Naopak chápal svůj osud jako příležitost, tvrdil, že vězení pro něj byla univerzita života.“ Rotrekl byl držitelem Ceny Jana Zahradníčka, Jaroslava Siferta nebo Karla Havlíčka Borovského. Rozloučení s básníkem, který odešel v neděli ve věku 92 let, se koná v sobotu v kostele sv. Tomáše na Moravském náměstí v Brně.

Prodá, či neprodá – tuto otázku si klade Mirka Spáčilová v Mladé frontě ve spojitosti s budoucností filmové značky Český lev. Včera v poledne vypršela lhůta, kdy se měl zakladatel a vlastník cen Petr Vachler vyjádřit, zda značku prodá České filmové a televizní akademii. Místo toho ale prohlásil, že další schůzka k tématu proběhne zítra.

Včera Vachler jen prohlásil, že se chce dohodnout na pokračování Lva a předat jeho organizaci akademii. Otázkou zůstává, jestli půjde o pronájem licence, nebo prodej. Spáčilová v Mladé frontě Dnes upozorňuje, že pokud se akademici s Vachlerem nedohodnou, může akademie založit vlastní trofeje a najmout nového výkonného ředitele.

Získala Cenu Alfréda Radoka pro nejlepší českou a slovenskou divadelní hru roku 2011 a teď ji uvádí Švandovo divadlo. O inscenaci Vladimirova Děvka píše Vladimír Mikulka v Lidových novinách, že je to příběh o hledání, komplikovaném, tápavém a naprosto nezaručeném objevování svého vlastního osudu. Vyděděnec Olav s hospodským napřeskáčku vyvolávají a přehrávají útržky příběhu promrzlé dívky s malým dítětem v náručí. Různé verze si protiřečí, přítomnost se prolíná s minulostí.

Režisér Dodo Gombár se ovšem podle Mikulky rozhodl temnou a záměrně nedořečenou hru dovysvětlit. Nakonec to vypadá, že hledající Olav je jedinou lidskou bytostí v divné době a v divné společnosti. Inscenace dokonce titulní děvku v závěru přirovná k Panně Marii a dodá tak všemu i jakýsi biblický rozměr. Michal Dlouhý jako obvykle přehrává, David Punčochář perfektně drží karikaturu. Soudí Vladimír Mikulka v Lidových novinách.

Pro stejný list rozmlouvá Jana Machalická s italským tanečníkem Claudiem Stellatem. Tvrdí, že nikdy předem neurčuje, kam má jeho choreografie dospět, nemá předem žádný koncept ani téma. K vystoupení L’Autre, se kterým se objeví 16. a 17. června na Tanci Praha, říká:

„Snažil jsem se v sobě nalézt jinou fyzickou podobu, která je skrytá. Na jevišti se dostávám do nevyzpytatelných střetů s objekty,“ popisuje svou choreografii Claudie Stellato. Zaškatulkování mezi cirkus, pohybové divadlo nebo tanec se brání: „Je to buď dobré, nebo špatné. A jestli je to víc cirkus, víc tanec nebo divadle, je vlastně jedno,“ uvádí pro Lidové noviny.

Nad talířem rizota s rukolou a nad diktafonem se s ředitelem festivalu Rock for People Michalem Thomesem sešla Kateřina Vaidišová – redaktorka Hospodářských novin. I proto se řeč točila především kolem peněz a čísel. Rozpočet festivalu se loni pohyboval okolo padesáti milionů korun a letos to kvůli dalším opatřením bude ještě víc. Organizátoři totiž po loňských rozmarech počasí, kdy déšť spláchnul hvězdné Faith No More za tři sta tisíc eur, investovali do pronájmu velkého stanu. Vejít se do něj má dvanáct tisíc lidí.

Padesát procent výdajů festivalu jde na honoráře hudebníků. Klíčovou otázkou zůstává, jak skupiny získat, ale nepřeplatit. „Může se stát, že pošlete přemrštěnou nabídku, a kapela by to vzala třeba i za polovic. Je to trochu alchymie,“ přiznává Hospodářským novinám Thomes. Konkrétní částky odměn se ale nezveřejňují. Ani ta, kterou zaplatí festival Rock for People za letošní vystoupení Karla Gotta.

Přirozeně – to je název výstavy Moravské galerie v Brně, která prezentuje fotografie z nudistických pláží. Expozice nabízí srovnání aktů pořízených Američanem Jockem Sturgesem fotografem Karlem Novákem. Sturges měl s vystavováním děl problémy, jeho modely jsou totiž dívky na pomezí děvčete a ženy. Před třinácti lety proto zabavila jeho fotoaparáty FBI.

O padesát let starší Novák nemohl být za své snímky perzekvován, protože je zkrátka nezveřejňoval. Vystavené fotografie obou tvůrců byly pořízeny v devadesátých letech. Ty Novákovy působí jako o desetiletí starší – snad proto, že tuzemští naturisté nijak nezávodí s dobovými požadavky na fyzický vzhled. Další komentář Ivana Adamoviče i fotografii Jocka Sturgese najdete v Hospodářských novinách.

Pořád tomu nemůžeme věřit, hlásá mladá brněnská skupina We On The Moon na stránkách Práva. Jaroslavu Špulákovi přiznali, že zařazení písničky The Ocean Sky z jejich debutového alba Beating The Heroes na playlist rádia Evropa 2 je překvapila. Zpěvák Tomáš Červinka říká, že nejvíc ho potěšila reakce jeho táty: „Nikdy mi v muzice moc nevěřil, ale ozval se proto, aby se mi za svou nedůvěru omluvil.“ Červinka věří, že štěstí, které potkalo jeho skupinu, povzbudí i další mladé české kapely.