Výběr z denního tisku, 30. dubna

Přehled kulturních rubrik dnešních novin zahájíme citací titulku z Lidových novin, které si kladou řečnickou otázku: Je opotřebení matkou moudrosti? Ze široka na tuto otázku odpovídá Jana Machalická ve své kritice Škaredé středy aneb Tety z Halifaxu, tedy nejnovější premiéry pražského Studia Ypsilon. Komická story o emigrantech byla podle ní aktuální před dvaceti lety, kdy Schmid začal hru psát. Nelze nevidět, že se na jevišti odehrává výprodej všeho, co Ypsilonka uměla, čím byla jedinečná a inspirující.

Podle Machalické někdejší okouzlující metoda kolektivní improvizace, poetika hravosti a záviděníhodná muzikálnost pomalu, ale jistě přestávají fungovat. Ne, že by se v řadě jiných autorských inscenací Ypsilonky dělo něco bůhvíjak dramatického – soudí Machalická v Lidových novinách – ale Škaredá středa aneb Teta z Halifaxu nabízí všechno tak nějak v hodně rozředěné podobě.

Existenciální groteska Ladislava Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho měla v režii autora premiéru v pražském Činoherním klubu v roce 1966. Dramatik a režisér David Drábek dostal od autora svolení nejen k uvedení hry, ale i zásahům do jejího textu. A tak vznikla inscenace v Hradci Králové, kterou hodnotí Hospodářské noviny i Mladá fronta Dnes.

V ní dává Petr Mareček inscenaci 80 % a považuje si především hereckého výkonu představitele titulní role Jiřího Zapletala. Jeho výkon je pádným argumentem, jenž smete případné výtky. Zapletal doslova žije svého oblastního Einsteina a osamělého post-obrozence, mistrovsky střídá burianovské drastično i dojemnou lyriku. Podle Marečka je škoda, že nemá hradecký Burke víc míst, kde by Zapletal vystupoval z role a glosoval sebe i kolegy.

Marie Reslová v Hospodářských novinách srovnává pražské a hradecké nastudování. Ve fantazijním a únikovém světě postav Drábkovy inscenace ubylo směšné nostalgie a předstírané noblesy. A přibylo – jistě i přiměřeně současnosti – křiklavých tónů i atakující, zhmotněné obraznosti.

Tím, že Drábek zdůraznil poněkud úchylné ustrojení Smočkových hrdinů, mohl nejen uplatnit svoje „tržiště nápadů“, ale také k původnímu textu přidat i své oblíbené paralelní téma: infantilitu současné stárnoucí společnosti – uzavírá svou recenzi Reslová v Hospodářských novinách.

Češi i Moravané milují historická výročí, po opojné oslavě ale často následuje kocovina – píše Peter Kováč v Právu, kde otiskují jeho hodnocení výstavy, kterou k tisícímustopadesátému výročí příchodu Konstantina a Metoděje připravil brněnský Palác Šlechtičen. A není to hodnocení lichotivé, známkou je pouze pětadvacet procent.

K vidění jsou panely s fotoreprodukcemi a texty kombinované s modely velkomoravských staveb a nejzajímavějšími archeologickými nálezy. Několik místností je také věnováno hlaholici. Pracovníci Moravského zemského muzea a Slovanského ústavu Akademie věd České republiky se zjevně snažili. Podle Kováče je to ale málo.

Brněnská výstava podle něj žije v zajetí tradice, jak se u nás prezentovala podobná výročí před listopadem 1989. Vše je navíc narychlo připravenou improvizací, bez tvůrčího nápadu a s minimálním využitím mezinárodní spolupráce. K oné kocovině patří i fakt, že k výstavě otevřené před měsícem existuje jen skládačka na papíru o formátu A3 – píše Kováč v Právu.